Sobota, 13.03.2010
Osamělý běžec - Záhady WW2
Nebýt mlhy, která se večer 8. listopadu 1939 rozprostřela nad Německem, vypadalo by 20. století možná podstatně jinak. Nacistický vůdce Adolf Hitler mohl být v Mnichově zabit výbuchem časované bomby, kterou v jeho blízkosti nastražil odpůrce nacismu Georg Elser, a svět by tak dostal šanci vyhnout se nejničivějšímu konfliktu ve své historii. Právě zmíněná nepřízeň počasí však způsobila, že Hitler smrti o vlásek unikl.
Dne 9. dubna 1945, pouhý měsíc před koncem války, byla v koncentračním táboře v Dachau příslušníky SS brutálně zavražděna skupina vězňů a jejich těla spálena v pecích krematoria. Na tom by nebylo nic překvapivého, neboť v Dachau se to dělo téměř každou hodinu den za dnem.
Stejně tak nepředstavovala nic pozoruhodného ani jedna z obětí, dvaačtyřicetiletý tesař Georg Elser. Byl to nevýznamný muž, a přesto ho v Dachau drželi jako „prominentního" politického vězně. Byl to malý zázrak, neboť Georg Elser se zapletl do spiknutí, jež mohlo změnit běh dějin.
V listopadu 1939, v prvních okamžicích druhé světové války, se Elser přiblížil nebezpečně blízko atentátu na Hitlera.
Spiknutí bylo nesmírně jednoduché. Dne 8. listopadu, v den výročí „pivního puče" v Mnichově — který začal jako nacistický pokus o převzetí moci a skončil uvězněním Hitlera a jeho nohsledů — měl vůdce v téže pivnici jako každý rok přednést oslavný projev za účasti „staré gardy", veteránů nacistické strany. Ačkoliv puč skončil fiaskem, v očích Hitlerových následníků z něj učinil vlastence a hrdinu a nacistická propaganda jej beze zbytku využila ke svým cílům. Výroční projev byl dokonalou příležitostí, jak Hitlera a jeho věrné zlikvidovat.
Plán vypracoval dvaapadesátiletý Karl Kuch, vůdce tříčlenné německé komunistické buňky. S plnou podporou svých nadřízených v Moskvě začal Kuch spřádat plány na uložení výbušniny v pivnici již v prvních měsících roku. Ale 29. května — na Svatodušní pondělí — dostal Kuch zprávu, že je mu gestapo na stopě. Dospěl k závěru, že je nejvyšší čas, aby opustil Německo a rychle se přesunul na jih, směrem k hranici se Švýcarskem.
Na hranice se však již nedostal. Jeho auto na nebezpečném úseku silnice ve Švábských Alpách vyjelo z vozovky, havarovalo a v jeho troskách zahynul Kuch i se svou ženou, která jej doprovázela. Kuchův zástupce, číšník Ketterer, se stáhl do ilegality a zcela zanechal přípravy atentátu. Ne tak třetí člen buňky — Georg Elser.
Elser, který se narodil 4. ledna 1903, prožil neutěšené dětství v rodině, jíž vládl neustále opilý a hrubý otec. Byl zachráněn svým strýcem, který jej vychoval a poslal na technickou školu. Vyučil se řemeslu a stal se uměleckým truhlářem. Vedl si velice dobře, neboť byl zručným řemeslníkem, ale v roce 1937 se poprvé ve svém životě stal nezaměstnaným.
Nezaměstnaní v Německu představovali ve třicátých letech ideální cíl komunistické propagandy a Elser se pomalu nechal unášet příležitostnými komunistickými mítinky. V Königsbronnu vstoupil do skupiny vedené Karlem Kuchem a pomáhal tisknout a rozšiřovat komunistické letáky. Kuch rovněž Elserovi zajistil práci, když ho ve své firmě, která vyráběla klavíry, nechal zhotovovat dřevěné bedny.
Když se Elser dozvěděl o Kuchově smrti, rozhodl se, že bude dále připravovat plán atentátu sám. Nanejvýš pečlivě po více než tři měsíce vyráběl bombu z výbušnin, jež kradl v blízkém lomu.
Nechybělo mnoho a byl by skončil špatně. V létě 1939 Eugen Elser, Georgův strýc, který pracoval za domem na zahradě, zaslechl slabý výbuch a viděl svého synovce, jak utíká ze zahradního domku obklopen mrakem kouře. Eugen na něj zakřičel a ptal se, co se děje. Georg odpověděl, že jen prováděl „malý pokus".
Během výroby bomby Elser často zašel do pivnice, aby se seznámil s jejím vnitřním uspořádáním a získal důvěru personálu. Od číšnice se mu podařilo vyzvědět informaci, která byla pro jeho plán klíčová: kde přesně bude Hitler během svého projevu k veteránům stát. Pódium stálo poblíž silného sloupu. Ten měl asi tři stopy v průměru a byl postaven ze železobetonu, obloženého dřevem.
Jednou v noci v srpnu 1939 se Elser skryl na toaletě sousedící s pivnicí a nechal se zde zamknout. Nikdo si nevšiml jeho nepřítomnosti, když se hlučný dav veselých kumpánů ubíral k domovu.
Elser pak vyšel z úkrytu a pilou vyřízl v dřevěném obložení otvor, upevnil na vyříznuté dřevo panty a vytvořil tak malá dvířka. Ve slabém světle, které v pivnici panovalo, nebylo možno rozeznat, že není vše zcela tak, jak má být. Zdivo, jež z otvoru vyňal, vložil do krabice a později vyhodil.
Od poloviny srpna do 6. listopadu pracoval takto v pivnici téměř každou noc. Nedovolil si použít kladivo, což činilo jeho úkol nadmíru obtížným. K odstranění betonu musel ve sloupu vyvrtat díry a kusy zdiva odsekávat dlátem. Vypočítal si, že dvacet liber dynamitu postačí na to, aby se sloup skácel, ale otvor musel být dostatečně velký, aby skryl celý mechanismus bomby, který byl poměrně objemný.
Dne 5. listopadu se přípravy nachýlily ke konci. Výbušnina byla vložena do sloupu, zbývalo pouze připojit výbušný mechanismus.
Večer 5. listopadu 1939, asi v půl desáté, si Elser přinesl do pivnice časovací hodiny. Tancovalo se a on vyšel na galerii, kde nebylo mnoho lidí. Když tanec končil, sešel dolů a ukryl se v tmavém koutě poblíž sloupu. Tam počkal, dokud všichni neodešli, světla nebyla zhasnuta a pivnice uzamčena.
Po půlhodině přešel ke sloupu, otevřel malá dvířka a nainstaloval mechanismus, přičemž zkontroloval, zda oboje hodiny jdou přesně. Když skončil, bylo asi 6 hodin ráno 6. listopadu. Pivnici opustil obvyklou cestou, únikovým východem v kuchyni.
Během celého příštího dne Elser neměl stání. Funguje ještě mechanismus bomby? Není tikání hodin příliš hlasité? Tu noc opět vklouzl do pivnice a u sloupu se zaposlouchal. Tikání slyšel až ven. Jen aby se přesvědčil, že je vše v pořádku, otevřel kapesním nožem dvířka a podíval se dovnitř. Hodiny šly stále dokonale přesně.
V poledne 8. listopadu nastoupil do vlaku jedoucího do Kostnice. Doufal, že večer překročí švýcarské hranice. Ty se nacházely jen několik stovek metrů od stanice. Byla tma a stačilo jen přelézt zeď dětského hřiště, přeběhnout několik zahrad a mohl se ocitnout ve Švýcarsku.
Smůla však jeho útěk překazila. Když přebíhal dětské hřiště, zastavil se u otevřeného okna. Někdo v pokoji zapnul rádio, aby si poslechl Hitlerův projev. Elser se rovněž zaposlouchal — a byl náhle chycen německou pohraniční hlídkou. Uvěznili ho a předvedli na blízkou strážnici Hlídka uvnitř si jej zatím nevšímala, všichni pozorně naslouchali Hitlerovu projevu.
Elser rovněž poslouchal, nejprve zcela tiše. Pak v 8.55 začal být nervózní. Projev se chýlil ke konci daleko dříve než v předchozích letech. Normálně by Hitler pokračoval ještě dobrou půlhodinu. Na to Elser všechno vsadil. Bomba měla vybuchnout v 9.20.
V 9.05 Adolf Hitler pivnici opustil. V té době byl již Elser na cestě do hlavního stanu gestapa. Poté co se celníci dozvěděli o nezdařeném atentátu, začali z účasti na něm podezírat právě Elsera, u něhož našli mimo jiné pohlednici zmíněné mnichovské restaurace a další kompromitující předměty.
V 9.20, přesně na čas, bomba vybuchla. Jedna z číšnic, Maria Strobelová, si zapamatovala, co se stalo v několika následujících vteřinách:
„Výbuch jsem neslyšela. Jen jsem ucítila vzduchovou vlnu, která mě vrhla skrz létací dveře, téměř až k východu. Když jsem se vzpamatovala, ležela jsem mezi rozbitým nábytkem, pivními sudy a strhanými tapetami. Byla jsem téměř pohřbena spadlým zdivem a udušena hustým kouřem prachu. Slyšela jsem křik. Za mnou zela ve strope pivnice ohromná díra."
Osmého listopadu 1939 Hitler v těsné blízkosti ukryté bomby přednesl svůj tradičně plamenný projev. Vůdce však nechtěl v bavorské metropoli přenocovat, a protože mlha znemožnila plánovaný letecký přesun do Berlína, musel svou řeč nečekaně zkrátit, aby stihl odjezd vlaku. Přesně ve 21.20, jen pár minut po Hitlerově předčasném odchodu, se prostory Bürgerbräukelleru otřásly mohutným výbuchem.
Spadlý strop pohřbil většinu lidí v pivnici pod troskami. Sedm lidí zahynulo, třiašedesát bylo zraněno. Gestapo se zuřivě pokoušelo na Elserovi vyzvědět jména jeho společníků, ale nepodařilo se. Ministr propagandy Goebbels neváhal a za skutečného viníka označil britskou tajnou službu.
Po nějakou dobu jednala britská a německá tajná služba na neutrální půdě v Holandsku. Němcům se podařilo poskytnout Britům určité množství falešných informací, včetně jmen členů německé armády, kteří údajně spiknutí proti Hitlerovi vedli. Kapitán Payne Best, důstojník britské zpravodajské služby v Holandsku, se několikrát pokoušel navázat spojení s velitelem tohoto záhadného opozičního hnutí a setkal se přes německo-nizozemské hranice s několika německými důstojníky, kteří tvrdili, že jej zastupují. Ve skutečnosti byli loajální a 9. listopadu 1939 se Němcům podařilo unést nejen Besta, ale i jeho kolegu, majora Stevense.
Best, Stevens a jejich řidič byli převezeni do Sachsenhausenu, kde rovněž nějakou dobu pobýval Elser. Tam se je Němci pokoušeli přesvědčit, aby přiznali, že za Elserovým pokusem o Hitlerův život stojí britská zpravodajská služba, ale bezúspěšně. Jak Walter Schellenberg — hlava německé kontrarozvědky během války — později přiznal, neexistovala mezi nimi žádná spojitost.
Skutečná záhada obklopující Elsera spočívá ve skutečnosti, že byl tak dlouho ponechán naživu. Elser byl přepraven do koncentračního tábora Sachsenhausen a později Dachau, kde měl čekat až do "konečného vítězství" německých zbraní, po němž měl být postaven před soud. Monstrprocesu ani konce války se však Elser nedožil. Počátkem dubna 1945 byl na příkaz z nejvyšších míst zastřelen.
Na Hitlerův osobní příkaz ho v Dachau zařadili do skupiny zvláštních vězňů a nakládali s ním poměrně dobře, neboť mohl pracovat jako tesař, a dokonce na krátkou dobu opouštět tábor.
Elserův příběh — že pracoval sám — nemusí být zcela pravdivý. Možná že Hitler sám věděl, nebo se alespoň domníval, že Elser byl loutkou, za jejíž provázky tahali jiní — možná vůdcovi nejbližší partneři. Hitler se třeba domníval, že časem Elser dobrovolně prozradí jejich jména.
Ať však byla pravda jakákoliv, zemřela spolu s tesařem výstřelem z kulometu toho dubnového rána roku 1945.
Dokument o atentátu na Hitlera z 8. listopadu 1939
Zdroj: Robert Jackson — Unexplained Mysteries of World War II, 1991
Pokračování: Záhady WW2
Ohodnoťte příspěvek 0 0
Přidat.eu
Přidat RSS
Fotogalerie
Autor: frohlich
13. března 2010, 18:19
13. března 2010, 18:19Komentáře
Přidání komentáře...