ECHOOO

Vysvětlení toho, o čem si řada lidí myslela, že je soudným dnem naší planety, se nabízí několik — od těch nejztřeštěnějších až po ty seriózní. Ano, objevují se i takové názory, že nad sibiřskými pláněmi explodovala kosmická loď návštěvníků z vesmíru a Tunguska je „ruským Roswellem" (obdobou amerického města, v němž měli mimozemšťané přistát). V roce 1973 přicházejí američtí fyzikové Albert A. Jackson a Michael P. Ryan Jr. z Texaské univerzity pro změnu s tvrzením, že za celou událost Tunguska může malá černá díra procházející Zemí. Naneštěstí pro tuto teorii se na naší planetě doposud nepodařilo nalézt druhé místo, kterým by taková černá díra Zemi opustila. Jako nejpravděpodobnější a ve vědeckých kruzích nejrespektovanější vysvětlení se jeví možnost, že ve výšce zhruba pěti až deseti kilometrů nad zemským povrchem explodovala kometa nebo meteorit. Zatímco většina ruských odborníků se přiklání k variantě s kometou, Američané a další západní experti razí teorii asteroidu. Obě varianty však mají také své trhliny podobně jako verze s černou dírou. V případě komety je to především velmi malá pravděpodobnost, že by se kosmické těleso podobného typu probojovalo zemskou atmosférou v natolik neporušeném stavu, aby způsobilo explozi, která byla až 1000krát silnější než účinky atomové bomby nad Hirošimou. Teorie o dopadu meteoritu má však také své slabé místo. Chybí totiž kráter po dopadu asteroidu i jeho sebemenší úlomky.

Během téměř 100 let od katastrofy proto vědci z celého světa zkoumají v oblasti Tunguska kdeco — od místních rašelinišť až po smůlu zdejších stromů. Teď se zdá, že jejich snaha přináší ovoce a rozluštění záhady Tunguska je na dosah. Podle všeho se italským vědcům z univerzity v Bologni podařilo najít kráter vytvořený po dopadu asteroidu, nebo alespoň jeho úlomku, na zemský povrch! Ptáte se, jak je možné, že ho všichni doposud přehlíželi? I zde se naplňuje rčení, že pod svícnem je největší tma. Jen osm kilometrů severo-severo-západním směrem od epicentra výbuchu se nachází jezero Cheko, které podle všeho není příliš staré a na mapách se objevuje až od roku 1929. Pokud byste měli to štěstí a mohli se nad ním proletět ve vrtulníku, určitě vás zaujme jeho velmi pravidelný tvar jakési mísy, chcete-li poháru. 

Při sonarovém průzkumu jezera jsou Italové totiž doslova uhranuti jeho tvarem trychtýře, který není pro žádnou vodní plochu v dané oblasti příliš typický. Jejich výzkum prováděný v jezeře však není první. Již v 60. letech zde proběhly testy. „Expedice tehdy prohlásily, že se v žádném případě nemůže jednat o kráter vzniklý dopadem meteoritu, ale jejich technologické vybavení bylo značně omezené," tvrdí profesor fyziky Giuseppe Longo, jeden ze strůjců současného objevu.

Původně Italové chtějí v jezeře nasbírat vzorky usazenin, ale při sonarovém průzkumu je uchvátí podezřelý tvar Cheka a ještě něco... „Když jsme se podívali na dno jezera, zjistili jsme, že se seizmické vlny od něčeho odrážejí," říká. Longo. „Nikdo tohle ještě neobjevil. Jediné, jak si to a tvar jezera dokážeme vysvětlit je, že se skutečně jedná o kráter vytvořený během dopadu asteroidu cestujícího již nízkou rychlostí." Longo se svým týmem zachází však ještě dál a ze dna 49 metrů hlubokého jezera odebírá vzorky sedimentů, stejně jako se ještě zavrtává zhruba dva metry pod něj. Vzorky čeká důkladná analýza, ale už teď Italové tvrdí, že se jedná o bahnité sedimenty, které překrývají „chaotické usazeniny". Podle Longa to však ještě nemusí být zárukou přítomnosti asteroidu v jezeře. „Abychom měli naprostou jistotu, potřebujeme vzorky nasbírané ještě zhruba o osm metrů hlouběji," vysvětluje Longo. Připomíná však, že vesmírný objekt, pokud se v jezeře skutečně nachází, by mohl mít průměr přes devět metrů a vážil by zhru¬ba tolik, co 42 plně naložených náklaďáků.

Italský objev rozvíří vědecké vody. Zatímco jedni jím jsou nadšení, jako například Alan Harris z Institutu vesmírné vědy v coloradském Boulderu, jiní se tváří skepticky. „Ze základní fyziky víme, že největší a nejsilnější objekty pronikají nejhlouběji," oponuje David Morrison, astronom NASA, italským závěrům. To, že by jen zlomek obří exploze dopadl na Zemi a vytvořil relativně malý kráter, jakým by jezero Cheko bylo, bez vzniku centrálního kráteru, se Morrisonovi příliš nezdá. „Vroce 1947 meteorit v ruských horách Sichote-Aliň vytvořil 100 malých kráterů. Některé z nich měly na šířku pouhých 20 metrů," oponuje Harris. Další obdobný případ je známý z Polska, kde explodoval velký meteorit a vytvořil sérii malých jezer. „Jestliže fragment hlavní exploze cestoval oblohou dostatečně pomalu, existuje zde pro Langův tým šance, že odhalí materiál z asteroidu," domnívá se Harris. Další odpůrci italské teorie připomínají, že se v okolí jezera Cheko nacházejí stromy evidentně starší než 100 let, které by dopad asteroidu do těchto míst musel určitě zničit.

Pochopení toho, co se odehrálo v roce 1908 v sibiřské Tungusce, má pro dnešní vědce neobyčejný význam. Díky poznání příčin 100 let staré katastrofy budou moci lépe modelovat obdobné situace a varovat před nimi obyvatelstvo, případně Zemi zachránit. Vesměs se totiž odborníci z celého světa shodují, že podobný úkaz se na Zemi objeví každých 300 let. Kdyby se podobná tragédie odehrála někde jinde než v odlehlém sibiřském koutu, vyhladila by exploze vesmírného tělesa celá velkoměsta. V případě, že by se exploze nad Tunguskou zpozdila o 4 hodiny a 47 minut, meteorit by podle vědeckých výpočtů ze 60. let minulého století zcela zničil St. Petersburg. Tentokrát mělo lidstvo zkrátka štěstí...

 

Výbuch, který se odehrál 30. června 1908 v brzkých ranních hodinách nad sibiřskou tajgou, má stejnou sílu jako Castle Bravo, nejsilnější atomová bomba, kterou kdy Američané odpálili.

Tlaková vlna rozbíjí okna na stovky kilometrů daleko a lidi sráží na kolena. Stanice monitorující zemětřesení napříč Evropou i Asií jev zaznamenají.

Dnes by na Richterově škále dosáhl pěti stupňů. Exploze stojí i za takovým výkyvem atmosférického tlaku, že si ho povšimnou barografy ve Velké Británii.

V následujících týdnech budou noci natolik jasné, že si lidé nebudou muset při čtení rozsvěcet. Na samotné Sibiři výbuch vykácí stromy do pozoruhodného tvaru motýla v oblasti čtyřikrát větší, než je celá Praha.