Úterý, 23.03.2010
5 nejúspěšnějších odstřelovačů - Historie
Odstřelovač leží už několik hodin na břiše. Pro případ, že by se mu chtělo na záchod, má pleny. Za malý okamžik se dočká svého objektu. Vytáhne náboje, dýchne na ně, aby jim srovnal teplotu, a vloží do své pušky. Na čele oběti se objeví rudá tečka zaměřovacího laseru. Po chvíli ji vystřídá rudá tečka krve.
Dnes mají odstřelovači laserové zaměřovače a asistenta, který měří vzdálenost, nerovnost terénu a rychlost větru. Pojďme se podívat do doby, kdy ještě tyto technické vymoženosti nebyly, a přesto se tito dávní odstřelovači z minulého století stali legendami, které zatím nikdo v počtu zásahů nepřekonal.
Zálesák číhá v závějích několik hodin
Odstřelovač: Simo Häyhä
Konflikt: zimní válka mezi Sovětským svazem a Finskem (1939-1940)
Konto: 505 mrtvých
Když se ptají novináři finského odstřelovače, zda zabil více sobů než Rusů, zahledí se do prázdna a po chvilce odpoví: „Když potřebujete lovit pro maso, nemusíte tolik zabíjet." Simo Häyhä (1906-2002) je podle vojenských statistik nejúspěšnějším odstřelovačem všech dob. Na svém kontě má zřejmě přes 800 příslušníků Rudé armády! Ty zabil během několika měsíců. Vyslouží si tím přiléhavou přezdívku Bílá smrt.
Zálesák Simo loví zatím zvěř
Simo Häyhä se narodí v malé vesničce Rautjärvi na rusko-finském pomezí. Od malička je vychováván jako lovec a zálesák. Na svůj první lov vyrazí s otcem v sedmi letech a už od devíti let střílí jeleny a soby, jako by se ve Finsku nechumelilo. V roce 1925 je povolán do finské armády, kde je přiřazen k elitní jednotce odstřelovačů. Po ukončení vojenského výcviku odchází v hodnosti desátníka zpět do civilu, ale je automaticky přiřazen k národní gardě, což je jakási finská domobrana. Ta má v případě ohrožení země ohlídat její hraniční oblasti, dokud nedorazí hlavní ozbrojené složky. Simo si žije svůj život lovce a zálesáka a ti, kteří ho znají, o něm tvrdí, že je dobrosrdečný a obětavý muž, který by neublížil ani mouše. To už se má ale brzy změnit.
Napadení Finska
Ve čtvrtek 30. listopadu 1939 totiž Sovětský svaz bez vyhlášení války napadne Finsko a narazí na Mannerheimovu linii. To je systém opevnění vybudovaný ve 20. a 30. letech minulého století napříč Karelskou šíjí, aby přehradilo nejsnadnější přístupovou cestu v případě útoku Sovětského svazu. Ve Finsku probíhá mobilizace záložních jednotek a Simo Häyhä je přidělen k 12. pěší divizi plukovníka Stevensona, která má za úkol bránit postupu Rudé armády v okolí řeky Kollaa.
Boj v neuvěřitelných mrazech
Začíná sovětsko-finský konflikt, který vstoupí do historie jako zimní válka. Simo jako odstřelovač operuje naprosto samostatně a má jediný úkol — způsobit nepříteli co největší ztráty na životech. Přes den se teploty pohybují kolem minus 20 stupňů Celsia a v noci klesnou až na minus 40 stupňů. Počasí, že by člověk psa nevyhnal, ale pro zkušeného zálesáka to není nic neobvyklého. Pohybuje se s přehledem ve známém terénu na lyžích, v bílé kombinéze a hledá si nejvhodnější palpost, kde vyčká na nepřítele. Konečně najde menší prohlubeň, do níž si vzhledem ke své malé postavě nemusí lehat, ale stačí, když si sedne. Čeká v mrazu několik hodin a nechá se zasněžit tak, aby ze sněhového příkrovu čouhala jen hlaveň jeho pušky Mosin-Nagant M28 s mechanickými mířidly.
První den odstřelí 18 mužů
Konečně zaslechne ruštinu a z vánice vystupuje jednotka rudoarmějců. Simo zamíří na vojáka, který jde jako poslední, a vystřelí. Třesk... a voják padá k zemi. Sověti netuší, odkud vyšel výstřel. Zalehnou a čekají. Po hodině jsou už promrzlí a rozhodnou se, že budou pokračovat v cestě. Další rána a po vteřině druhá. Jsou už tři mrtví. Sovětští vojáci možná tuší směr, odkud vyšly výstřely, ale rozhodně netuší, kde se odstřelovač nachází. Z 30členné jednotky nakonec dorazí na určené místo jen 12 vystrašených vojáků! „Bílá smrt" řádila poprvé a Simo si může připsat na konto prvních 18 „úlovků".
Nezvedat zbytečně hlavu
Simo Häyhä za méně než 100 dní zabije přes 800 sovětských vojáků. Z toho je potvrzených 505 jako „snajpr" (nepotvrzených 542) a zbytek samopalem Suomi KP/-31. Simo rád používá pušku s mechanickými mířidly, s níž dokáže zasáhnout cíl na 400 metrů. Dostane sice v únoru 1940 i pušku se zaměřovacím dalekohledem, ale tu moc nevyužívá. Právě kvůli dalekohledu by byl pro sovětské odstřelovače vyšším, a tudíž lepším cílem. Střelec totiž musí zvednout hlavu o pár centimetrů výš.
Kulka mu vezme půl obličeje
Sověti zkoušejí všechno možné, aby se ho zbavili. Kromě odstřelovačů, kteří mají jako jediný úkol zabít „Bílou smrt", se ho snaží zlikvidovat i dělostřelectvo. Až 6. března 1940 si ho najde sovětská tříštivá kulka, která zasáhne jeho čelist a odstřelí mu půlku obličeje. Simo upadá do komatu, z něhož se probere 13. března. Tedy v den, kdy je vyhlášeno příměří a ukončení bojů. Krátce nato je finským maršálem Carlem Gustafem Emilem Mannerheimem (1867-1951) povýšen z desátníka do hodnosti podporučíka. Jde o nejrychlejší kariérní posun v celé historii finské armády.
Indiána ochrání darovaný amulet
Odstřelovač: Francis Pegahmagabow
Konflikt: 1. světová válka (1914-1918)
Konto: 378 mrtvých
Francis Pegahmagabow (1891-1952) pochází z indiánského kmene Ojibwa, který se usídlil na Parry Island Bandu v kanadském Ontariu. Před 1. světovou válkou pracuje jako záchranář v oblasti Velkých jezer pro kanadské Ministerstvo námořní dopravy a rybolovu.
Neodradí ho chlór ani zranění
Když vypukne v roce 1914 konflikt v Evropě, neváhá a okamžitě se přihlásí jako dobrovolník k 23. pluku Severských průzkumníků. V únoru 1915 se s jednotkou dostává do Evropy.
První válečné zkušenosti v něm ubíjejí veškeré ideály. V druhé bitvě u belgického města Ypres (22. dubna až 25. května 1915) vidí na vlastní oči odvrácenou tvář války. Tu ohyzdnější. Němci zde poprvé na západní frontě použijí bojový plyn (konkrétně sloučeninu chlóru). O rok později v bitvě na Sommě (1. červenec až 18. listopadu 1916) je vážně raněn do nohy, ale odmítá dlouhou rehabilitaci a je na vlastní žádost poslán zpět ke své jednotce.
Průzkum v indiánském stylu
Jako průzkumník a spojka je neustále v ohrožení života. Musí se dostat za nepřátelské linie a přinést zpět informace o pohybu německých jednotek nebo nahradit spojení mezi vlastními jednotkami. Nedbá svištících kulek ani lomozu dělostřelecké baterie. Pohybuje se v terénu neuvěřitelnou rychlostí a s nečekaným přehledem. Francis vždy jedná na vlastní pěst a z pověření jeho velitelů má dostatečnou volnost, aby v týlu nepřítele nebo na frontové linii decimoval německé vojáky svým odstřelováním ze skrytých pozic.
Mistr úniku
Dokáže se ukrýt ve zvonici kostela a vyčkat na správný čas, kdy se nepřátelské jednotky teprve formují před zítřejší bitvou. Je večer. Měsíc je ještě za mraky. Francis si v duchu mumlá indiánskou modlitbu a prosí Velkého otce, aby mu dal sílu a odvahu. Konečně se duchové umoudří a rozeženou mraky na nočním nebi. Měsíc nasvítí německé ležení. Francis zacílí a ze vzdálenosti 350 metrů vystřelí směrem k domu, kde jsou ubytováni nepřátelští důstojníci. O necelou sekundu později padá před dveřmi německý kapitán a za další jeho pobočník.
Nepřátelům nahání hrůzu
V táboře je zmatek a německé hlídky ukazují na zvonici kostela. Když tam dorazí, je Francis už pár minut pryč. Tentokrát je u veřejné studny. Zacílí, ozve se rána a vzápětí druhá — další dva němečtí vojáci leží s prostřelenými lebkami v blátě. Celou noc je pak nepřátelské ležení vzhůru a část prohledává okolí. Zbytek vojáků ale stejně neusne a ve strachu bdí celou noc. Co kdyby se zase objevil ten zpropadený odstřelovač! Jenže Francis je tou dobou na cestě ke své jednotce.
Munici ukradne nepříteli
Francis Pegahmagabow si v průběhu bojů 1. světové války vyslouží na západní frontě několik pochval a vyznamenání. O jeho činech se vyprávějí neskutečné legendy. Dokáže zjistit informace o nepřátelském opevnění, kulometných hnízdech i o palebné síle, což je neocenitelné při útoku kanadských a spřátelených jednotek, a zachrání to spoustu životů. Na konci války se proslaví husarským kouskem, kdy své jednotce v obklíčení dokáže získat novou munici a ta se tak může déle udržet. A kde Francis munici sehnal? Jednoduše ji sebral nepříteli!
Ochrání ho tajemný váček
Francis má na svém „odstřelovačském" kontě 378 Němců, jejichž zásah je potvrzen svědky. Dalších 300 údajných zásahů je bez potvrzení. V roce 1919 se vrací do Kanady a je oslavován jako hrdina. On sám ovšem tento pocit nesdílí a propadá hlubokým depresím. „Matka mě učila, že mám žít v harmonii se všemi živými lidskými bytostmi," říká se slzami v očích. Francis nakonec prožije celý svůj život v indiánské rezervaci, kde se stává i šerifem a později i starostou. Věří, že ho celou dobu války chránil váček převázaný koženými řemínky. Ten dostane jako dítě od starého indiána při sběru borůvek. „Někdy ten váček vypadal, jako by v něm byl kámen, jindy zase jako by byl prázdný. Opravdu netuším, co v něm mohlo být." Tento váček ho měl chránit proti nepřátelům. Zajímavé je, že poté, co jej ztratí, je raněn v zákopu do nohy. „Naštěstí jsem váček zase našel a už se mi nic nestalo," říká Francis o svém talismanu, který nikdy neotevřel.
Ženská legenda s puškou
Odstřelovačka: Ljudmila Pavličenková
Konflikt: 2. světová válka (1939-1945)
Konto: 309 mrtvých
"Slečno Pavličenková, patří Ti sláva veliká, Tvou vlastí Rusko jest, boj Ti je hrou, svět bude Tě milovat navždy za to, že jsi zbraní svou, více než 300 nácků složila." Tuto báseň věnuje v záchvatu nadšení ze sovětské hrdinky americký básník a písničkář z Oklahomy Woody Guthrie (1912-1967).
Naučí se střílet ve střeleckém klubu
Mezi trojici nejúspěšnějších „snajprů" v historii se zařadila i Ukrajinka Ljudmila Michajlovna Pavličenková (1916-1974), která je zároveň i ženou s největším počtem zneškodněných cílů.
Během 2. světové války se jí podaří odstřelit svou puškou Mosin-Nagant 309 Němců a pro sovětskou propagandu je pravou matkou pluku. Ljudmila, která se narodí v Bílé Cerekvi, se ve 14 letech s rodiči přestěhuje do Kyjeva, kde se zapisuje do komsomolského kroužku střelectví a pilně cvičí střelbu do terče.
Fascinuje ji historie, a hlavně ukrajinská kozácká tradice. V roce 1937 obhajuje na Kyjevské univerzitě svou diplomovou práci o kozáckém vůdci Bogdanu Zinoviji Michajloviči Chmelnickém (1595-1657), který vedl povstání proti polsko-litevské unii.
Mezi prvními dobrovolníky
V červnu 1941 napadnou nacisté Sovětský svaz a Pavličenková se už tlačí ve frontě u náborové kanceláře v Kyjevě mezi prvními dobrovolníky, kteří žádají o přidělení k bojové pěchotě. Pro sovětskou armádu zdecimovanou stalinistickými čistkami je dobrá každá ruka. Pětadvacetiletá Ljudmila narukuje k 25. pěší divizi. Je zařazena do výcviku odstřelovačů a stává se jednou z 2000 žen, které slouží v Rudé armádě na této pozici! Bohužel, 1500 těchto žen se konce války nedočká.
Zasažena minometem
První dva „nácky" zasáhne Ljudmila v bojích u Beljajevky. „Napětím a vzrušením mi poskakovala hlaveň před očima," říká o svém prvním zabitém cíli. Při bojích o Oděsu, které trvají dva a půl měsíce, „vyčistí" prostor od 187 Němců a začíná se rodit legenda o ženském odstřelovači. Po dobytí Oděsy je stažena k obraně Sevastopolu na Krymském poloostrově. Tady bojuje osm měsíců a podle statistik Jižního frontu sovětské armády její konto vzroste na 257 německých vojáků! Do konce války má celkem 309 zlikvidovaných cílů, přičemž 39 z nich jsou elitní nacističtí odstřelovači. V červnu 1942 jí ale zasáhne nepřátelský minomet a Pavličenková, která je už v hodnosti poručíka, je stažena do vnitrozemí. Pro sovětskou propagandu je příliš cenná. Ve vnitrozemí si dopřává luxusní lékařskou péči a měsíční rekonvalescenci.
Zákaz války
Po uzdravení je Pavličenková vyslána do Kanady a Spojených států na propagační turné. Je prvním občanem Sovětského svazu, kterého přijme americký prezident Franklin Delano Roosevelt (1882-1945) v Bílém domě, a jeho žena Anna Eleanor Rooseveltová (1884-1962) jí nabídne pozvání k turné po Spojených státech. Po svém návratu do Sovětského svazu se chce vrátit na frontu, ale politrukové jí to zakážou. Kdyby se jí něco stalo, nacistická mediální mašinérie by toho jistě dokonale využila. Místo bitevního pole Pavličenkové nabídnou práci instruktorky ve škole pro sovětské odstřelovače, kde zůstává do konce války. V roce 1943 jí je udělena Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu a její portrét se objeví i na sovětské poštovní známce.
Sovětští odstřelovači s nepotvrzenými zásahy
Sovětská média udávají jako nejúspěšnějšího odstřelovače všech dob M. I. Surkova.
Údajně má zabít 702 nepřátelských vojáků. Vzhledem k tomu, že tyto údaje jsou velmi sporné, nefiguruje tento odstřelovač v mezinárodně uznávaných žebříčcích.
Stejně jako Kvačantiradze, Sidorenko, Kulbertinov a mnoho dalších.
Odstřelovač za branami
Odstřelovač: Vasilij Zajcev
Konflikt: 2. světová válka (1939-1945)
Konto: 242 mrtvých
Jeden z nejznámějších odstřelovačů 2. světové války je sovětský snajpr 1047. střeleckého pluku, 284. střelecké divize, 62. armády Stalingradského frontu Vasilij Grigorjevič Zajcev (1915-1991). Na jeho současné popularitě mají jistě nemalou zásluhu sovětští politrukové a také válečný velkofilm režiséra Jeana-Jacquese Annauda (*1943) z roku 2001 Nepřítel před branami, kde si hlavní roli odstřelovačského esa zahrál londýnský herec Jude Law (*1972).
Zajíčci v akci
Vasilij prožije své dětství v pohoří Ural, kde je zdatným a vášnivým lovcem zvěře.
Už od roku 1936 je členem Vojenské námořní flotily a v době vypuknutí 2. světové války slouží jako úředník.
Je náčelníkem finančního oddělení u sovětského Tichomořského loďstva. Když si ale pročítá zprávy o brutalitě německých agresorů, něco se v něm zlomí a sám se dobrovolně přihlásí do první linie k obraně Stalingradu. Vzhledem k jeho „lovecké praxi" je zařazen ke střelcům. Za první měsíc se mu podaří „dostat" 32 německých vojáků. Za tuto do té doby nevídanou „nadílku" dostává Medaili za odvahu a je pověřen řízením školy pro odstřelovače, kterou improvizovaně vede v tovární hale Metiz. Jeho svěřencům se říká „zajčata" a během války tito „zajíčci" odprásknou více než 3000 nepřátelských cílů.
Fiktivní souboj
Pověstný je jeho souboj s esem německých odstřelovačů, jehož Zajcev ve svých Zápiscích odstřelovače nazývá Herr Konig. Zajcev se za ním plíží nejméně týden a stále nemůže zjistit jeho pozici. Až náhoda, kdy Zajcevovi v krytu sklouzne rukavice a Konig vystřelí, pomůže sovětskému snajprovi odhalit jeho blízkost. Zajcevův partner Nikolaj Kulikov pak zvedne svou helmu na klacku z krytu a vzápětí je v ní díra po Konigově zásahu. To už ale Zajcev vysleduje polohu svého nepřítele a jediným výstřelem ho sejme. Pak jde k mrtvole a vezme si jeho pušku s teleskopickým hledím. Příběh je to hezký, ale chybějí k němu důkazy. V německých záznamech není na seznamu odstřelovačů žádné jméno Konig ani König a vypadá to, že si to celé Zajcev s vydatnou pomocí sovětských mediálních mágů vymyslel.
Lov na důstojníky
Ať je to s tajemným německým esem jakkoliv, jisté je, že Zajcev v bojích o Stalingrad zneškodní mezi říjnem 1942 a lednem 1943 242 ověřených cílů, především důstojníků wehrmachtu, přičemž 11 z toho jsou nepřátelští odstřelovači. Zajcev má pravděpodobně na svém kontě daleko víc zabitých nepřátel, ale neověřené zásahy, které by mohl potvrdit nějaký svědek, se do statistik nezapočítávají.
Neviditelná smrt v džungli
Odstřelovač: Adelbert F. Waldron
Konflikt: americko-vietnamská válka (1964-1975)
Konto: 109 mrtvých
Nejvyšší rekord v počtu mrtvých v americké historii má na svědomí seržant americké armády Adelbert F. Waldron (1933-1995), který se může pochlubit 109 zlikvidovanými „charlie" (charlie se říká ve vojenském americkém slangu příslušníkům Viet-Congu podle fonetické zkratky VC = Victor Charlie).
Na plážích ve Vietnamu
Waldron vstoupí do amerického námořnictva v roce 1953 a slouží v něm až do roku 1965, kdy odchází do civilu v hodnosti seržanta. O tři roky později, kdy jsou povolávány zálohy, znovu rukuje, tentokrát k americké armádě, ale hodnost seržanta mu je ponechána.
Je přiřazen ke skupině B, 3. praporu 60. pěšího pluku a ještě v tomtéž roce je převelen k 9. pěší brigádě k průzkumu. Tato brigáda má na starosti operace vedoucí k vyčištění delty řeky Mekong od povstalců a Waldron je zde umístěn jako samostatný odstřelovač.
Tichá noční smrt
Do první poloviny roku 1969 stihne zabít 109 příslušníků Viet-Congu. Velkou zásluhu na tom má jeho poloautomatická zbraň M-21, která je předělávkou M-14 pro potřeby odstřelovačů. Dokázal s ní s chladnou precizností zasáhnout cíl vzdálený až 800 metrů. Navíc si Waldron na svou pušku namontuje i optiku s nočním viděním a tlumič, čímž se stává postrachem vojáků nepřátelských jednotek, kteří mu přezdívají „Tichá noční smrt". Při jedné noční operaci dokáže zlikvidovat až 9 vietnamských důstojníků, aniž by „charlie" zjistil, odkud se vůbec střílí.
Zachrání posádku člunu
V archivech můžeme najít i výpověď poručíka Gena Ewella, který popisuje jedno odpoledne na hlídkovém člunu. Při plavbě po řece Mekong se hlídka dostává pod palbu osamoceného útočníka z pobřeží vzdáleného 900 metrů. Zatímco si posádka hledá vhodný úkryt před svištícími kulkami, Waldron se vyšplhá na stožár, identifikuje cíl a jednou ranou ho skolí. „Neuvěřitelné! Vietnamský voják byl ve vzdálenosti téměř jednoho kilometru a Waldron ho dostane jediným zásahem z pohybujícího se člunu!" oplývá nadšením poručík Ewell.
25. jednotka odstřelovačů — Klub lovců Vietnamců
Zdroj: Epocha, 6/2010
Ohodnoťte příspěvek 0 0
Přidat.eu
Přidat RSS
Fotogalerie
Autor: frohlich
23. března 2010, 18:00
23. března 2010, 18:00Komentáře
Filmy o odstřelovačích (Admin - Mail - WWW) Vloženo 23.02.2011, 19:03:45
Ad: Jackie Chan
Ahoj, kromě Nepřítele před branami jsou to např. Odstřelovač (Shooter, 2007) s Markem Wahlbergem, Odstřelovaš (Sniper, 1993) s Tomem Berengerem, Odstřelovač (The Sniper, 2009) s Edisonem Chenem, Odstřelovač: Odvetná zbraň (Snajper. 2009, Rusko). Vynikající je Šakal (The Day of the Jackal, 1973) o připravovaném atentátu na francouzského prezidenta Charlese de Gaulla. Podobnou tématiku má koneckonců i film Hitman (2007). Nejlepší ze jmenovaných jsou ale určitě Nepřítel před branami a Šakal. To je klasika.
Filmy o Odstřelovačích (Jackie Chan - Mail - WWW) Vloženo 23.02.2011, 18:04:58
Ahoj, prosimtě, nevíš náhodou o nějakých filmech s hlavními hrdiny - Snipery?
(Jako př. Nepřítel před branami - zachycující Vasilije Zajceva atd.?)
Díky moc.
Jackie
Přidání komentáře...