Sobota, 3.04.2010
Znám své pappenheimské - Historie
Své „pappenheimské" zná kdekdo. Alespoň co do četnosti, s jakou se tímto úslovím „šermuje" třeba v tisku nebo televizních debatách. Kdo totiž „zná své pappenheimské", ten dává ladně najevo, že ho jeho protějšek již ničím nepřekvapí, že jej zklame stejně jako už dřív. Málokdo však tuší, jaké mají oni „pappenheimští" historické pozadí.
Tak mladý, a už tak úspěšný! Je mu teprve 26 let, když hrabě Gottfried Heinrich Pappenheim na straně císařských zasahuje 8. listopadu 1620 do bitvy na Bílé hoře. „Bez chrabrosti Pappenheimových mužů bylo by nám stěží Čechy poraziti." Tato zpráva posléze rozradostní císaře Ferdinanda II.
Hraběcí smrt
Jak třicetiletá válka (1618-1648) míří do své druhé poloviny, začíná se lámat chleba i nad osudem dvou přátel od Bílé hory — hraběte Gottfrieda Heinricha Pappenheima (1594-1632) a velkého vojevůdce Albrechta z Valdštejna (1583-1634).
Prvnímu jmenovanému se 16. listopadu 1632 stává osudnou bitva u Lützenu (poblíž německého Lipska). V její vřavě, v čele pluku svých „pappenheimských", hrdinně padne, když útočí proti švédskému králi Gustavu II. Adolfovi. Co následuje? Smuteční tryzna, kterou uspořádá a velkoryse zaplatí Albrecht z Valdštejna. Sám v té chvíli netuší, že ani jemu už nezbývá příliš mnoho života.
Připravoval zradu?
„Valdštejn je pán tak mocný, že se lesk jeho vyrovná samotnému císaři!" nese se zpráva zeměmi, které se nacházejí pod nadvládou Habsburků. „Albrecht — za zády svého panovníka — vyjednává příměří se švédským nepřítelem," šušká se mezi lidem potají. Jinými slovy, zdá se, že se Albrecht z Valdštejna chystá hanebně zradit! Jak to „skutečně bylo", to je dodnes zahaleno rouškou dohad a hypotéz. Jednu z nich však nabízí i slavný německý básník a dramatik Friedrich Schiller (1759-1805). Ten totiž ve své tragédii Valdštejnova smrt rozehrává čtivý příběh, podle kterého byl slavný vojevůdce Stockholmem pohádkově podplacen. A nejen toto! Schiller ve svém textu také používá větu, která se časem stane nesmrtelnou.
Pravý muž nelže
„Daran erkenn' ich meine Pappenheimer," píše Schiller větu, kterou lze do češtiny přeložit následovně: „Tak ve vás poznávám své pappenheimské" či „po tom poznávám své pappenheimské." Co že chce autor touto replikou, vloženou do Valdštejnových úst, naznačit? Většina literárních historiků se shoduje na následující teorii. Před Vánocemi roku 1633 Albrechta z Valdštejna navštěvuje delegace bývalých Pappenheimových vojáků, kteří na něj zaútočí slovy: „Co je pravdy na tom, že se chystáte zradit císaře?" Na to on právě odpovídá: „Daran erkenn' ich meine Pappenheimer." Elegantně se tak vyhýbá tomu, aby císařovým vyslancům zalhal. Místo toho jim polichotí větou o jejich chvályhodné oddanosti, tak podobné oddanosti jejich zemřelého pána — hraběte Gottfrieda Heinricha Pappenheima. Zkrátka a dobře, vlk se nažere (Pappenheimští lichotku přijímají jako nepřímé potvrzení Valdštejnovy věrnosti) a koza (Valdštejnova čest) zůstane celá.
Kdo je pohanil?
V Česku, Nizozemí, Skandinávii a Německu — tam všude se ještě dnes, 200 let po Schillerovi, úsloví „znám své pappenheimské" běžně používá. Kde se však vzalo jeho negativní vyznění, po kterém v tragédii Valdštejnova smrt není ani stopy? Jazykovědci jsou zajedno v tom, že k tomu došlo někdy v průběhu 19. století, kdy se postavě Albrechta z Valdštejna dostalo zvláště mezi německými, protirakousky založenými historiky, mimořádné pozornosti. A také rehabilitace! Obraz „očištěného Valdštejna" byl spojen s dějem Valdštejnovy smrti — jen s tím výsledkem, že se role Schillerova příběhu dokonale převrátily. Valdštejnovo „znám své pappenheimské" tak dostalo nový obsah zhruba v následujícím smyslu: „Ach, to jste vy, ti císařovi pohůnkové, od kterých nemohu očekávat nic nového, natož dobrého."
Válečník i inovátor
Zhruba 100 kilometrů od Mnichova se nachází městečko Pappenheim, jehož nejslavnější rodák, hrabě Gottfried Heinrich Pappenheim, historii ovlivnil hned v několika směrech. Vedle mimořádných válečných úspěchů v bitvách třicetileté války se mu to povedlo třeba i tzv. pappenheimským rapírem. Jde o bodnou zbraň, které Pappenheim ve spolupráci se svými kováři dal nebývalé štíhlé a — oproti kordu — odlehčené tělo.
Pappenheimský rapír
Zdroj: History revue, 4/2010
Ohodnoťte příspěvek 0 0
Přidat.eu
Přidat RSS
Fotogalerie
Autor: frohlich
3. dubna 2010, 11:00
3. dubna 2010, 11:00Komentáře
(Terence - Mail - WWW) Vloženo 06.04.2010, 18:22:39
Velmi pěkný a zajímavý článek, opravdu jsem se poučil o historii lépe než ve škole, díky za něj.
Přidání komentáře...