ECHOOO

První text mu časopisecky vyjde v roce 1831. Je to ona Jungmannem pochválená báseň. V té chvíli se rozepíše nebývalým tempem. Tvoří sonety, lyricko-epické skladby i obyčejné prózy.

Hodně autobiografických prvků vloží například do souboru próz Obrazy ze života mého (Večer na Bezdězu, Marinka). Právě druhé jmenované dílo je odrazem vztahu k jeho první lásce, sečtělé a křehké Marince Stichové (1810-1853), až na jeden detail. Skutečná Marinka nezemře v dívčím věku. Vztah je velmi krátký a Máchu ztracená láska bolí — patrně proto knižní Marinku usmrtí. Srdce si léčí u herečky Rošrové, ale jde jen o kratinké vzplanutí a zbude po něm jediná báseň. Slabost pro herečky už ho ale bude pronásledovat celý krátký život! V roce 1836 je Mácha na vrcholu tvůrčího období, dokončuje lyricko-epickou báseň Máj. Jedinou knihu jeho života, která mu vyjde, si ale básník musí vydat sám! Je rychle vyprodána, ale kritika dílo nepřijímá. Zadostiučinění se dostane Máchovi až o mnoho let později.

Protipólem jeho literární tvorby byl jeho deník. Stránky se mnohokrát nad jeho zápisky musely doslova červenat. Nejvíce se v něm píše o Lori, mladé herečce, se kterou se seznamuje v divadle. Eleonoře Šomkové (1817-1891) je v tu dobu pouhých 17 let! Josef Kajetán Tyl (1808-1856) jejich vztahu nepřeje, neboť Lori je z jeho souboru a zanedbává kvůli vztahu s Máchou zkoušky. S nějakým manželským sexem si zjevně hlavu nedělali. Mácha popisuje nesnáze prvního styku, dozvídáme se, že se zadařilo „až posléz na kanape, jednu nohu měla na stolici, druhou na nůši." Další zápisky mluví například o hotových orgiích, které se svojí milenkou provozoval ve světnici u kamen, a Mácha si nebere servítky. Popisuje polohy, užívá neslušná slova. Píše přece šifrovaně! Pornografické pasáže jeho deníku, zapsané šifrou a rozluštěné již Jakubem Arbesem (1840-1914) a později dokonaleji Karlem Janským (1890-1959), vycházejí až v roce 1993 — a i tehdy působí poprask!

Kromě evidentní záliby v erotice Mácha rád cestuje. Nejraději se pohybuje pěšky a potrpí si na romantiku. I proto si zamiluje oblast hradu Bezdězu. „Na Bezdězi. Oblaka nade mnou co stáda beránků, za horami však černý, hustý mrak, temnější než stíny tmavě horní..." píše si romantik do svého deníku. Dost často cestuje s přáteli, například s Eduardem Hindlem (1811-1892). Takové cesty provází pitky a veselí a říká se, že i mnoho dívek a žen. Není divu, že Lori nemá pro cesty příliš mnoho pochopení. Zvláště když Mácha odjíždí do cizích krajů. Mezi ty, které navštívil, patří například Vídeň, severní Itálie, Salcburk nebo Innsbruck.

Žárlivý Mácha chce mít svoji Lori jen a jen pro sebe. Jejich divoký vztah se vyvíjí až k zasnoubení a početí dítěte. Mácha získává absolutorium na právech. Chce ještě o pár týdnů odložit nástup do práce, absolvovat poslední cesty, zhlédnout v Praze korunovaci rakouského císaře Ferdinanda V. (1793-1875) českým králem a pak se vrhnout do práce a pořádného zajišťování své nové rodiny. 1. října 1836 se básníkovi narodí syn Ludvík! 8. listopadu mají mít s Lori svatbu. Krutý osud ale má s básníkem jiné plány. 23. října se jako obvykle potuluje okolo Litoměřic, kde zatím provizorně žije, tentokrát je to ale nějaké jiné. Myslí na ženu, na syna, které nechal do svatby v Praze, básně mu nejdou od ruky. Už se chce vrátit a rozběhnout se raději za nimi. Ale vtom si všimne, že dole pod ním hoří domy, všude je panika a hrozný shon! Utíká dolů a pomáhá s hašením.

Při obětavé a nebezpečné práci se zpocený básník zhluboka napije zkalené podané vody. Ještě to odpoledne se mu udělá zle. Za Lori už nemůže. Dostane hrozné průjmy a chřadne. Odmítá ale léky a postel — vždyť právě začal pracovat! A on musí živit svou Lori a Ludvíka, nemůže o práci přijít kvůli nějaké viróze! Onemocnění je bohužel závažnější, než se zdá. Je mu hůř a hůř. Píše dopis Lori i rodičům. 4. listopadu ještě doufá, že svatbu stihne. 5. listopadu, pouhé dva dny před svatbou, se mu ale hrozně přitíží. Volá lékaře, ale jde se ještě osobně omluvit do práce! Zastaví ho až lékař, který se nad jeho stavem zhrozí. Druhý den, předsvatební, Mácha umírá. Místo svatby má pohřeb. Na co skutečně zemřel, je dodnes nejasné. Úřední záznamy ale hovoří o mírné formě cholery. Národ na Máchu nezapomíná — přenos jeho ostatků na vyšehradský hřbitov 7. května 1939 se stane spontánní manifestací proti nacismu.