Na přenesení přes práh zapomeňte!
Nohy, a hlavně chodidla, jsou v Indii „nečisté". Nesmíte se jimi nikoho dotknout. Pouhé šlápnutí na nohu z nedopatření v přeplněném dopravním prostředku se tak může stát faux pas. Když už se to stane, je potřeba se okamžitě přeuctivě omluvit. Ještě před 100 lety byste ale mohli být za něco takového vyloučeni z kasty! Jste-li žena a najdete-li si přítele této národnosti, raději zapomeňte na masáž chodidel nebo prosté vzetí do náruče. Vaše nohy se totiž dostávají do vzduchu a „ohrožují" muže dotknutím! Toto pravidlo se na veřejnosti dodržuje takřka bezvýhradně.
Levá ruka místo papíru
Stejně tak je ale zapovězena i levá ruka. Není slušné přijmout touto končetinou dar, podat prodejci peníze, telefonovat ani jíst. A proč? Odpověď souvisí s tím, proč na indických záchodech není toaletní papír, ale hrnek se studenou vodou! Indové, hlavně na venkově, se totiž levou rukou po vykonání potřeby umývají bez použití papíru a mýdla! Samostatnou kapitolou jsou pozdravy. Ty se odehrávají mimicky a zcela bez kontaktu. V minulosti byla hlavním důvodem hygiena, dnes spíše tradice. Zdaleka se tolik neužívají ekvivalenty našeho „děkuji" a „prosím", zato na návštěvě předložené jídlo je potřeba vychválit až do nebes. A pozor — jí se většinou pravou rukou. Do talíře příbor nepatří! Po dobrém jídle dávají strávníci najevo svou pochvalu kuchařce říhnutím. Čím hlasitější, tím víc chutnalo!
Jedno zavrtění znamená ano
Pouliční prodavač vám nabízí laciný, nevkusný suvenýr. Zavrtíte hlavou, ale co čert nechtěl, prodavač vám zboží balí! Zavrtíte vícekrát na znamení nesouhlasu. Teprve teď muž chápe — a tváří se na vás trochu nevrle. Proč? Protože prvně jste mu nonverbálně naznačili souhlas! V Indii se zkrátka musíte pořádně dívat. Jedno potřesení hlavou do strany znamená „ano", teprve několikanásobné a rychlejší je výrazem pro „ne"!
Vdané mají tečku
Na co dalšího si dát ještě pozor? Nelíbejte se na veřejnosti! Pánům možná přijde vhod rada, jak na první pohled poznat vdanou ženu od neprovdané dívky. Jestliže u nás často o sňatku říkáme, že člověk to „nemá napsané na čele", v Indii platí pravý opak! Vdaná žena si každé ráno maluje na čelo rumělkově červenou tečku. Kdyby to neudělala, bude budit pohoršení. Také nosí na rozdíl od svobodných dívek sárí — tradiční oděv — přehozené přes hlavu.
Japonsko: Uklánět se musí i do telefonu
Pochvalte tričko — a dostanete ho!
Jako v ráji si můžete připadat v Japonsku — místní obyvatelé totiž velice neradi říkají na cokoliv „ne". Pocit vám ale vydrží přesně do té doby, než zjistíte, co se skrývá za věčně rozesmátou maskou. Pokud se někdo začne lehce odmítavě chichotat, raději ukončete činnost nebo žadonění. Jinak budete považováni za největšího nezdvořáka všech nezdvořáků! A nedivte se, když pochválíte nějakému Japonci tričko nebo nějakou jinou drobnost, že vám ji při příštím setkání daruje. Velí jim tak stará tradice, i když dnes už málo dodržovaná.
Hovor s úklonami
Nahlížíme do typické japonské rodiny. Paní domu zrovna telefonuje — má ten nejmodernější přístroj. Na technologie si Japonci nesmírně potrpí, mít zastaralý telefon nebo fotoaparát je ve vyšších společenských vrstvách naprosto nepřípustné.
Na druhé straně, ostře proti této popularitě techniky, stojí fakt, že na ulici je telefonování velice neslušné! Dáma se podivně pohybuje — uklání se, ač není komu! Nedivte se ale. Úklony jsou tradiční způsob pozdravu a Japonci je používají i při telefonování, byť je osoba na druhém konci drátu nemůže vidět!
Ženská revoluce
Zrovna domluvila a zanechala svého pantomimického divadla, když se vrací její manžel. Přichází v obleku, i když byl jen na večerní procházce. Zastává totiž vysoký post manažera v dobře prosperující místní firmě — a pro takové lidi je společensky takřka nemožné vyjít ven jinak než formálně oblečen. Rodina zasedá k jídlu. Žena obsluhuje manžela. Když po dlouhém kolotoči konečně i ona zasedne za stůl, a muž si vzpomene na slánku, už ví, že si pro ni musí dojít sám. Japonské ženy se mění — mísí se v nich tradice, která velí se muži donekonečna uklánět a sloužit mu, a touha po moderním rovnoprávném životě.
Na pohřbu se zabodává
A jak vypadá samo jídlo? Jí se hůlkami. Kdyby náhodou hostitelka zabodla hůlky na okamžik do jídla a muž si přendával sousta z jedněch hůlek do jiných, poznali byste, že jste na pohřební hostině; jinak by takové počínání bylo totálním faux pas. Hůlky se musí držet v pravé ruce, a nikdy, ale opravdu nikdy se nesmí používat k ničemu jinému než k jídlu — byť svádí například k ukazování. Po jídle se i v Japonsku říhá, což je i zde bráno jako pochvala hostitelce.
Země zapovězená alergikům
Co ještě vás potká a co zaručeně nepotká na japonské ulici? Když máte rýmu, máte velký problém. Vysmrkání se na veřejnosti je odsouzeníhodné. Nesmíte ani kýchnout! Není vhodné se líbat, objímat, ba dokonce ani vodit za ruce. Japonská ulice je zkrátka chápána jako místo společenských setkání, kde se hodí dodržovat naprostou formálnost. A nějaká pozitiva? Kapesní zloděj, zapáchající bezdomovec nebo opilý, nekontrolující se člověk je v Japonsku vzácnější než rysové v českých lesích. Zkrátka se nekrade, což platí hlavně pro menší města. Lidé konzumují alkohol spíš v soukromí, na ulici by je bičoval stud, a na japonských ulicích se v kteroukoliv denní i noční hodinu cítíte sice sešněrovaně, ale zato většinou naprosto bezpečně.
Tunisko: Země blízká i neznámá
Fotografovat se nesmí skoro nic
Do Tuniska vyjíždějí čeští turisté velice často — a přesto ne všichni vědí, jak se v této zemi správně chovat, aby člověk nepohoršoval, nebo se dokonce nedostával do ohrožení! Muž, oblečený jako turista, se producíruje po náměstí. Dělá hned několik zásadních chyb. Zaprvé — koupil si malé občerstvení a platil velkou bankovkou. Se zbylými penězi teď viditelně manipuluje a navrací je už za chůze do peněženky. Vystavuje se tak obrovskému riziku krádeže, která je o to horší, že z místních úřadů protokol jen tak nezískáte.
Pozor na zloděje
Náš turista má štěstí — nikdo ho neokrade. Zandává peněženku a vytahuje drahý a profesionálně vypadající fotoaparát. Fotografuje si budovu nádraží. Do obrazu se mu vloudí i uniformovaný policista. Právě jím je vzápětí zadržen. Cokoliv vládního, označeného státní vlajkou, nádraží a kdokoliv v uniformě se v Tunisku fotit nesmí. Muž bude složitě vysvětlovat, že není žádný špeh ani terorista — a ven se dostane jen za tučný úplatek. Takové jednání je bohužel pro Tunisko typické. A navíc je poslední dobou v zemi nebezpečno. Naprosto nepřípustné je pro místní ženy, aby se pohybovaly dlouhodobě samy, za setmění bez doprovodu nebo v krátké sukni či výstřihu. Každá evropská turistka, která tak činí, se proto vystavuje obrovskému riziku nechtěné mužské pozornosti, která může končit až znásilněním.
Pozor na neslušná gesta!
Když si nedáte pozor, můžete skončit s monoklem na oku dřív, než se nadějete.
V Turecku je obdobou našeho zdvihnutého prostředníčku zdvihnutý ukazováček!
V Tunisku zase raději nespojujte do O palec a ukazováček. Jedná se o velmi sprosté gesto a výhružku.
V Thajsku pozor na hlazení dětí po hlavě (velmi nezdvořilé) a natažení nohou proti někomu!
Zdroj: Epocha, 9/2010
Přidat.eu
Přidat RSS
Fotogalerie
23. května 2010, 11:56
