Čtvrtek, 23.12.2010
Nálezy, o kterých svět nemá vědět? - Archeologie
Stopy lidských bot vedle šlápot druhohorních dinosaurů, pravěké lebky s čistým průstřelem, za jaký by se nemuseli stydět nejlepší moderní odstřelovači, i lidské nástroje poněkud „zapomenuté“ v geologických vrstvách, kdy nemá našinec na Zemi ještě co pohledávat. Jde o vydařené padělky, nebo záhady z nejhlubších útrob našich dějin? Učebnice dějepisu hoďte do kamen, nechám vás prolistovat seznamem nálezů, které archeologům a historikům nejdou vůbec pod nos.
Zde se seznámíte s bizarní sbírkou vykopávek a nálezů, o kterých se v hodinách dějepisu pravděpodobně nedozvíte. Zatímco některé podivuhodné objevy skončí po krátkém zkoumání v koši coby jasný podvod, u mnoha předmětů i lidských pozůstatků si nad jejich objasněním lámeme marně hlavy dlouhá desetiletí. Nemusíte být hledači ztracené Atlantidy či zastánci pravidelných mimozemských návštěv na modré planetě, aby vám některá fakta řádně přeházela mínění o historii…
Byli dinosauři kutilové?
Nález: Londýnské kladivo
Místo: Londýn, stát Texas, USA
Odhadované stáří: 135 milionů let
Kontroverze: Jak mohl lidský nástroj existovat v době vrcholu éry dinosaurů?
"Tati, to musíš vidět!" táhne v zimě 1946 25-letý George Hahn otce do společné dílny. Právě se mu podařilo rozlomit velký kus kamene, který rodiče donesli z procházky po březích Červené řeky nedaleko texaského Londýna před 12 lety. „Kladivo?" zvedne obočí Max Hahn (1897-1989). „Emmo, oběd počká, tohle je bomba!" křičí Hahn starší směrem ke kuchyni. Kus horniny, který je již u řeky zaujal vyčuhujícím zkamenělým kusem dřeva, v sobě ukrývá nefalšované železné kladivo! Koho by napadlo, že ta větev je regulérní násadou?
Nespletl se geolog?
Pískovcová hornina i se „zarostlým" pokladem putuje od Hahnových přes několik odborníků, až se zastaví u zapáleného výzkumníka Johna Watsona. „Materiál náleží ke geologické formaci Hensell," pokyvuje překvapeně hlavou Watson. Co si z nevinně znějícího odborného sdělení máme přebrat? Pokud kladivo skutečně zatvrdlo v kameni během tvoření těchto hornin, pak tam leží již 135 milionů let! Je sice pravdou, že některé pozdější střízlivější odhady preferují období o 15 až 20 milionů let mladší, to však nic nemění na faktu, že podle všeho, co o naší planetě víme, se tu člověk s kladivem mohl objevit nejdříve pouhých 3000 let před naším letopočtem!
Ani ze Země, ani z kosmu
Roku 1983 Američan Carl Baugh (*1936), věhlasný kreacionista (tedy vyznavač stvoření světa skrze Boha či božstva) honosící se třemi tituly, z nichž ani jeden nepochází z instituce akreditované ministerstvem školství, kupuje vzácný nález. Tou dobou již víme, že kladivo až nápadně připomíná nářadí dělníků z 18. až 19. století. Baugh má však v rukou odbornou studii tvrdící, že železnou hlavu tvoří z 96,6 procenta železo, z 2,6 procenta chlór, 0,74 procenta patří síře a jen 0,06 procenta dalším prvkům. Ke zprávě připojí i stanovisko metalurgů: „Ocel či jiný kov v tomto složení se nevyrábí a nikdy nevyráběl." Berličkou by snad mohl být meteorický původ materiálu. Ale i tam narazíme. Ve slitině v tom případě zase chybí vysoký podíl chrómu, kobaltu, fosforu nebo alespoň hliníku, tak příznačných pro horninové návštěvy z kosmu.
Kladívko mezi dinosaury
Období středního triasu se může před 235 miliony lety podivit nad novými vládci zeměkoule. Budou se tu v celých stádech prohánět až do konce svrchní křídy, tedy doby před 65 miliony lety. O kom je řeč? Přece o dinosaurech. A teď si zkusme představit, jak mezi nimi pobíhá skupinka techniků či horníků s londýnským kladivem. Jde to těžko? Jak si ale jinak londýnské kladivo vysvětlit? „Násada kladiva věky zkameněla, takže jde o dřevo tvrdosti kamene. Vnitřní část se zřejmě proměnila v uhlí. Něco takového na jednom malém kusu dřeva jinde na světě nespatříte," vysvětluje Baugh. Pokud bychom chtěli podezřívat rodinu Hahnových z podvodu, marně bychom hledali způsob, jak nechala doma dřevo během pár let zkamenět. Existuje tedy vůbec nějaký způsob, jak podobný úkaz vysvětlit?
Pakliže zapomeneme na teorie o cestování časem i v tomto případě oblíbenou verzi s návštěvou mimozemských civilizací (které, ač létají vesmírem, používají stále primitivní kladívko), zbude nám nepříliš pravděpodobná, ale logická námitka amerického spisovatele a geologa Johna R. Colea, kterou publikuje pod názvem „Kdybych měl kladivo“ v odborném magazínu Evoluce roku 1985. „Nález vůbec nemusel být po celé miliony let součástí masivu u Červené řeky," vysvětluje. Pokud někdo před 200 lety kladivo upustil do řeky, mohlo spadnout do rozpuštěných minerálních sedimentů a spolu s nimi ztuhnout. Tyto sedimenty pak přilnuly k původnímu masivu a zmátly celou řadu odborníků. I tak ale londýnské kladivo patří k nejspornějším nálezům v historii a za jeho mnohamilionový věk se stále ochotně popere i mnoho zástupců odborné veřejnosti.
Přerostlí kostlivci ve skříni
Nález: Obří lidské kosterní pozůstatky
Místo: Borjomi, Gruzie; Porúří, Německo; jižní Afrika
Odhadované stáří: 200 000 až 9 milionů let
Kontroverze: Byli naši předci obři?
Minerálkami proslulé gruzínské město Borjomi zaznamená od roku 2008 zvýšenou turistickou návštěvnost. Proč? Několik kilometrů od města, v národním parku Borjomi-Kharagauli, zabírajícím s 5300 kilometry čtverečními 7,6 procenta území Gruzie, dojde v zapadlé jeskyni k objevu torza gigantických koster. Tvorové jsou ihned identifikováni jako humanoidní, ale o moderního člověka určitě nejde. Jen lebka má být 2,5krát větší, než máme dnes! Kosterní pozůstatky putují s koncem roku 2008 do laboratoří. Zda jde o podvod, či fenomenální objev, se tak stále neví. A Gruzínci? Ti nálezu věří. Podle prastarých pověstí totiž v místech dnešního horami protkaného národního parku sídlili mytologičtí obři...
V každém koutě světa
Gruzie není v nálezech žádnou raritou. Podobné přerostlé kostry nalézají archeologové i dělníci na stavbách jak v kolébce lidstva v podobě jižní Afriky, tak v Porúří (Německo), ale i ve Spojených státech. Tamní 215 centimetrový páreček koster pochází z vykopávek v Tennessee, podobné se vynoří z lůna země i roku 1885 v Pensylvánii. Tou dobou již dva roky víme o 195 centimetrových kostrách z Utahu. Že jste stejně vysoké lidi potkali i v autobuse? Nezapomínejme, že předci indiánů měří vždy alespoň o 30 centimetrů méně!
O některých přemrštěných nálezech se dnes ví, že jde o podvrhy. Přesto zůstává řada nevysvětlitelně „přerostlých" lidských koster záhadou. Šlo snad o neznámou vývojovou větev našeho druhu? Nebo archeologové mají k ruce jen několik vzácných koster předků s poruchou somatotropního (tedy růstového) hormonu? Stáří nálezů se za pomoci uhlíkové metody C14 datuje do širokého období 200 000 let před naším letopočtem až k těžko představitelným 9 milionům let zpět. Široký rozptyl by tak napovídal podvodům nebo růstovým dysfunkcím. Vždyť i stejnou poruchou stižená nejvyšší žena světa, 37-letá Číňanka Jao Te-fen, měří 236 centimetrů!
Kam kráčíš, pravěká noho?
Nález: Zkamenělá stopa
Místo: Nevada, USA a poušť Gobi, Mongolsko
Odhadované stáří: minimálně 5 milionů let
Kontroverze: Kde se vzaly otisky podrážek ve vrstvách z triasu?
Jsme ve středu Fisherova kaňonu v Nevadě roku 1922. Důlní inženýr a geolog John T. Reid se při pravidelné obchůzce zastaví a překvapeně zírá na zem.
Před ním leží část horniny se zkamenělým otiskem boty! Tak zní alespoň nejčastěji citovaná verze objevu dalšího archeologického oříšku. Skutečným nálezcem je ale prý Albert E. Knapp, zaměstnanec Nevadské těžařské společnosti, a to dokonce o pět let dříve! Právě ten předá otisk Reidovi. Vrstva, v níž se hornina nalézá, spadá do období počátku druhohor, konkrétně triasu. Bavíme se tedy o časech 251 až 199,6 milionu let zpět. Samu „podrážku" však většina z expertů datuje do dob před 5 miliony lety. Přitom Homo erectus, tedy člověk vzpřímený, se po Zemi projde nejdříve před 2 miliony lety.
Kdepak příroda!
Knapp bohužel nenajde otisk celý, chybí pomyslná špička. I tak máme z otisku zachovány dvě třetiny výrazných obvodových linií boty. Reid s nálezem utíká na soukromou Rockefellerovu univerzitu na Manhattanu v New Yorku, kde má známé. Žádá zdejší badatelské pracoviště o odbornou analýzu. Již brzy na tiskové konferenci hrdě oznamuje, že má v rukou vědecký důkaz pravosti podrážky. „Nejde o dílo přírody," máchá v rukou analýzou. Dočteme se v ní, že na mikrofotografiích můžeme spatřit torza dvojitých stehů po kraji podrážky, stejně tak jako je zřejmé větší opotřebení obuvi v místě, kde chodidlo došlapává na patu.
Za vším hledej rudu
Nález putuje k novému majiteli, doktoru Jeffu Brennerovi. „Reidova studie je správná, skutečně jde o otisk boty, při dnešním číslování by odpovídala velikost dětské 13," potvrzuje poté, co nechá vyhotovit další rozbory. Ohání se též studií tří nezávislých geologů, mezi nimiž najdeme i autora mnoha odborných publikací Toma McCanna (1925). Všichni přiznávají, že tvar nápadně připomíná otisk boty. Co však Brenner již tolik nešíří, je dodatek: „…ale spíše jde o překvapující imitaci přírody." Jak takový zázrak vznikne? Železná ruda je schopna fascinujícího, tak zvaného zhutnění do různých tvarů. Chybějící kus horniny navíc vůbec nemusel pokračovat jako bota, ale třeba obsáhlým obloukem. Podobný efekt zvládají i pískovcové desky, které pro změnu tvoří letokruhy. Odborně se nazývají Liesegangovy obrazce. Geologové však připouštějí, že tvar podrážky pro zhutnění dvakrát obvyklý není.
Dodnes s jistotou nedešifrované záhadě otisku ještě přidá na mystičnosti další nález, tentokrát z mongolské části pouště Gobi. Roku 1959 hlásí čínsko-ruská expedice objev podivné zkameněliny, které podobu s moderní podrážkou boty nelze upřít. Zato obrátíte-li vzhůru nohama některá dražší bagančata, či se zadíváte na slavnou fotografii otisku podrážky astronautů, přeběhne vám po zádech mráz. Jaký tvor mohl před zhruba 90.000 až 200.000 lety podobnou stopu zanechat? Vědci obou států porovnávají vzorek se všemi známými tvory, žijícími i dávno vymřelými. Výsledek? Žádný. Stopa je zkrátka unikátní.
Neznámý střelec z pravěku
Nález: Otvory v lebkách
Místo: Kabwe, Zambie a Jakutsko, Rusko
Odhadované stáří: asi 130 000 až 300 000 let
Kontroverze: Kdo „prostřelil" našim předkům i zvěři hlavu?
V hledáčku se objeví hlava jednoho z našich prehistorických předků. Nepřátelské zvuky připomínající chrčení se stále přibližují. V ruce drží dlouhý klacek, na konci přiostřený. Rozbíhá se. 
Tenhle souboj je předem prohraný. Ukazovák vojáka tiskne spoušť a lebkou s vydutým čelem proletí náboj. Výjev jako ze science fiction? Možná. Pro mnohé ale jediný způsob, jak vysvětlit hned několik nálezů lebek s průstřelem tak hladkým, že by se za něj nemusely stydět žádné elitní jednotky.
Co svede kulovnice
Stojíme před vitrínou v Britském muzeu. Za sklem tráví svůj věčný spánek celá skupina lebek našich předků, z nichž několik pochází z afrického naleziště v dolech pouhý kilometr od zambijského města Kabwe. Kousek nad okem, přímo skrz spánek, má jedna z nich malý kulalý otvor. Nevědět, že Homo heidelbergensis můžeme v Africe potkat v letech 600 000 až 400 000 před naším letopočtem a hned vedle vystavené pozůstatky Homo rhodesiensis v období 300.000 až 125.000 let před naším letopočtem, mají všichni hned jasno: Osoba byla zavražděna střelnou zbraní, pravděpodobně profesionálem, vzhledem k přesnosti mušky. Dojem navíc dokresluje druhá strana hlavy. Zkrátka chybí. Koupíte-li si dnes za 60.000 korun levnější kulovnici, docílíte při průstřelu hlavy stejného efektu.
Jak badatelé vědí, že smrtelné zranění nezpůsobil například oštěp či jiný předmět? Lebka by v takovém případě měla v okolí otvoru jemné prasklinky, které nevzniknou jen v případě předmětu buď velmi ostrého, nebo extrémně rychlého. Ani jedno naši předci nemají. Po světě se navíc podobných lebek vyrojí víc. A nejenom lidských! Tajuplný lovec skolí i 1000 kilového pratura, který by beztak roku 1621 sám vyhynul. Zvířecí lebku starou možná i 200.000 let — jak jinak než s „čistým průstřelem" — můžete na vlastní oči spatřit v Paleontologickém muzeu v Moskvě. Zdali otvor způsobila stejná záhadná síla jako u lidských předků, nikdo říct nedokáže.
Český archeolog šokuje v Íránu
Nález: Časoprostorově nesedící nálezy šperků
Místo: Velký kaňon, stát Arizona, USA; Tepe Jahja, Kerman, Írán; Peru
Odhadované stáří: 500 až 5500 let
Kontroverze: Zanechali v Americe své poklady Egypťané? Uměli naši předci zpracovávat kovy mnohem dříve?
Phoenický věstník jde v pondělí 5. dubna 1909 na dračku. Hned na titulní straně anoncuje těžko uvěřitelný objev archeologického týmu ze Smithsonianova institutu. V nepřístupné jeskyni ve Velkém kaňonu má nalézt urny a kamenné desky s písmem, které až nápadně připomíná hieroglyfy. „Žádné egyptské artefakty v celé Americe nikdy nikdo nenalezl," dementuje zprávy dodnes Smithsonianův institut. Kaňon má v okolí nálezu přesto patinu Egypta. Projít se můžete kolem skalních útvarů Esetina, Horova i Usirova chrámu, Věže boha Rea a dalších, skutečně „americky" znějících názvů.
Návštěvy z Egypta i Orientu?
„Vstup zakázán" hlásají cedule na území Velkého kaňonu právě v místech, kde se má unikátní jeskynní systém nalézat. Vchod do jeskyně je beztak ve skalní stěně, bez řádné výbavy zcela nepřístupný. Archeolog G. E. Kinkaid, který měl být účasten i první expedice, dokáže všechny dobrodruhy řádně namlsat. „Největší ze sálů je dlouhý možná i 200 metrů, našli jsme v něm poháry z mědi i zlata. Také hliněné nádoby s různými druhy semen. V komplexu chodeb a místností by mohlo žít i 50 000 lidí!" popisuje muž, kterého si údajně vzal i režisér Steven Spielberg (*1946) za vzor svého fiktivního Indiana Jonese. Další nálezy pro změnu připomínají orientální buddhistické umění. Zkuste o nálezech říct indiánům z kmene Hopi (v překladu Mír). Tajemně se usmějí a kývnou hlavou. Podle jejich legend předkové v podobných jeskyních skutečně žili — a právě na území Velkého kaňonu!
Metalurgové v Peru?
S tajemnými nálezy nezaostává ani jihoamerické Peru. A právě na jedné z náhorních plošin nedaleko Machu Picchu objeví americký antropolog John Alden Mason (1885-1967) šperky z platiny. Expertiza zjistí, že jde o odlévané kousky. Pro laika žádný šok, odborník však třeští zrak. Platina je tavitelná až při teplotě 1773 stupňů Celsia! Jsou-li cennosti pozůstatkem poměrně nedávno zaniklé Incké říše (1438-1533), měli bychom zcela přehodnotit metalurgické schopnosti jejích obyvatel!
S podivuhodnými památkami neboduje jen Amerika. A co víc, za dalším nálezem, kvůli kterému stojí za to přepsat učebnice, stojí dokonce Čech! 
Pražský rodák a archeolog Carl (tedy Karel) Lamberg-Karlovský (*1937) vycestuje na přelomu 70. a 80. let minulého století z Československa. Pracuje spolu s netradičním rusko-americkým týmem na vykopávkách v Tepe Jahja, 250 kilometrů od íránského Kermanu. Po navázání užších amerických kontaktů se domů již vrátit nemůže, tak své poznatky předá alespoň na americké univerzitě v Harvardu, kde se stane profesorem. Tepe Jahja totiž ukrývá bronzové předměty staré 5500 let obsahující arzen! Měď, olovo i zinek patří ke standardu. Ale zpracovat tehdy v přírodě jen vzácně se vyskytující arzen? Pakliže nevěříte na cesty časem či mimozemšťany, odpověď zatím nenajdete…
Zdroj: Epocha, 24/2010
Ohodnoťte příspěvek 0 0
Přidat.eu
Přidat RSS
Fotogalerie
23. prosince 2010, 16:38Komentáře
Přidání komentáře...