Pondělí, 8.08.2011
Nálet na Prahu – osudový omyl Spojenců - Historie
Ostrý hvizd sirén zazní pražskými ulicemi krátce po poledni 14. února 1945. „Honem do krytu," vykřikne muž jdoucí po dnešním Palackého mostě a strhne k sobě manželku. Než ale stihnou doběhnout alespoň na nábřeží, obrovská tlaková vlna je smete rovnou do Vltavy. Mohla za tragédii namyšlenost jednoho důstojníka?
V 12.20 hodin středoevropského času přilétá nad pražské čtvrti Radlice a Smíchov 62 bombardérů americké 8. letecké armády USAAF. Míří směrem k Vinohradům, Novému Městu, Vršovicím, Nuslím a Žižkovu. 
Smrtonosný náklad 152,5 tuny pum svrhávají ze svých útrob na město, nad nímž se vzápětí ozývají mohutné detonace. V závěsu za nimi vyšlehnou do vzduchu plameny. „Díval jsem se na zem, když jsme bombardovali, a porovnával jsem, co jsem viděl, se snímky města, které jsme před touto misí dostali. Zpozoroval jsem, že se řeka od severu stáčí v poněkud jiném úhlu," vzpomíná jeden z palubních navigátorů, Američan Ralph McIntyre. V tu chvíli začíná pochybovat: „Nespletli jsme si cíl?" Nepočítá-li se tenhle rozdíl, Drážďany s Prahou se sobě z té výšky neuvěřitelně podobají...
Smrt při cekání na tramvaj
Účastníci spojenecké letecké mise po přibližně pěti minutách úspěšného bombardování obracejí své letouny a míří zpátky na základnu v britském Nuthampsteadu. Z výšky sedmi kilometrů nad zemí a ještě ze vzdálenosti 135 kilometrů od města stále vidí obrovský sloupec stoupajícího kouře. 
Za sebou zanechávají zkázu. Lidí se zmocňuje panika. Mnozí Pražané si na houkání sirén zvykli a nebrali ho příliš vážně. Ted' najednou prožívají šok. „Rohový dům Resslovy ulice a nábřeží zhroutil se až do přízemí. Na křižovatce elektrických drah zrovna u něho stálo asi 250 lidí — ti většinou zahynuli," vzpomíná očitá svědkyně událostí Františka Berková.
Unikátní soubor fotografií z bombardování Prahy 14. 2. 1945 se nachází ve vlastnictví Vojenského historického ústavu.
Pražští hasiči operují v Drážďanech
„Maminka mne chytila do náručí a přitom jsem ztratila jednu bačkorku. Pak někdo řekl, že střechu prorazila zápalná bomba a na půdě začalo hořet. Od jiné bomby, která dopadla na dvůr, se oheň rozšířil do přízemí nebo prvního patra, cesta do krytu tak byla zablokována," líčí po více než 60 letech své zážitky Eva Tomanová. Tehdy jí bylo osm let a bydlela nedaleko zasaženého kláštera a kostela Na Slovanech (dnes známého také jako Emauzy).
Chvíli poté, co déšť bomb ustává, už vyrážejí lidé do ulic likvidovat požáry a vyprošťovat zraněné. „Hašení se provádělo tou nejjednodušší technikou — řetěz lidí podával kbelíky s vodou," popisuje Miloslav Čihák, který dobu náletu strávil na Karlově náměstí. Pražský hasičský sbor bohužel den předtím odjel hasit hořící Drážďany, bombardované už o den dříve...
Bezbranné město
Kobercové bombardování zasáhlo Radlice, Vyšehrad, Zlíchov, Karlovo náměstí, Nusle, Vinohrady, Vršovice a Pankrác. Nejvíce bomb dopadá na Vinohrady. Zde zničily 21 a poškodily 1137 domů.
Zpracovala PhDr. Eva Skalická z Útvaru rozvoje hlavního města Prahy na základě hlášení pojistných událostí z neinventarizovaného fondu Archivu hl. m. Prahy v roce 2005. Byly použity jako podklad výstavy "Válečné jizvy" prezentované Útvarem rozvoje hl. m. Prahy v roce 2005 v Sále architektů na Staroměstské radnici v Praze.
Konečné účtování v celé Praze potvrzuje 38 zcela zničených a 2607 poškozených budov. Umírá 701 obyvatel a 1184 lidí je zraněno. „V době náletu na Prahu se v hlavním městě prakticky nenacházely žádné bojové jednotky Luftwaffe," uvádí publicista Michal Plavec o případných cílech útoku. Luftwaffe, německé vzdušné síly, proto také nemohly poslat vstříc americkým bombardérům ani jeden svůj stroj. „V době útoku německý FlaK (protiletadlový kanón) chránil pouze bezprostřední okolí Pražského hradu, pražská letiště a hlavně vysočanské a libeňské továrny," doplňuje Plavec dobový obrázek. Praha se tváří v tvář americkým strojům nemá šanci bránit.
Železniční uzel na odstřel
Jaké je pozadí útoku na českou metropoli? Začátkem února 1945 žádá velení sovětských jednotek Američany, zda by mohli svými bombardéry zaútočit na Drážďany. Snaží se totiž překročit řeku Odru a další německé posily by mohly jejich úspěchy zhatit. Pokud ale shoří v plamenech významný německý železniční uzel v Drážďanech, nebude se už čeho bát. USAAF (americké letectvo) společně s RAF (britské královské letectvo) jejich přání splní a postarají se o úplnou likvidaci pulzujícího německého centra na Labi. Ortel smrti podle posledních vědeckých výzkumů přitom čeká 18000 až 25000 zdejších civilistů.
Krvavý svátek zamilovaných
14. února 1945 slaví američtí piloti svátek svatého Valentýna. Tentokrát ale nebudou posílat zamilovaná přáníčka svým manželkám, snoubenkám a milenkám. Naopak, letecké pevnosti 91. a 398. bombardovací skupiny se chystají rozdat mnohem nebezpečnější „dopisy", plné zápalných bomb. Během tří dnů, 13.-15. února 1945, jsou do říšského vzdušného prostoru vyslány čtyři letecké svazy se 1337 bombardéry typu B-24 Liberator a B-17 Flying Fortress a 962 stíhačkami typu North American P-51 Mustang a Republic P-47 Thunderbolt. V jejich rozkazech jsou uvedeny jako hlavní cíl Drážďany, případně náhradní cíle Saská Kamenice (Chemnitz) a Kassel.
Navigátory rozhodil vítr
Už při přeletu nad Nizozemím se ale 14. února situace komplikuje. „Mojí jedinou vzpomínkou na drážďanskou misi je, že jsme se dostali z kurzu. Vítr byl neuvěřitelně silný, a proto letový plán nebyl k použití. Brzy jsme přišli o radar a ztratili většinu orientačních bodů," vrací se ke svým zážitkům z onoho kritického dne hlavní navigátor Harold Brown. „Nemohl jsem identifikovat cíl, protože jsem ho neměl na mapách," pokračuje omluvně.
Na situaci si stěžují i ostatní. Hlavní radarový operátor Donald MacPherson, který seděl ve stejném letadle jako Brown, poznamenává, že šlo o jeho jedinou misi, kdy měl radar poruchu.
„Vím naprosto jistě, že chyba o 65 mil (104 kilometrů) se nemohla nikdy stát, pokud by radary fungovaly." Na tehdejší počasí nadává i navigátor McIntyre: „Jakmile jsme vystoupali do výšky, kterou jsme měli udržovat až k cíli, zjistil jsem, že je venku tak malá viditelnost, že se nemohu orientovat podle země a nemohu zjistit skutečný směr a rychlost větru — klíčové faktory k tomu, abych přesně zaměřil polohu."
Radar přestává poslouchat
Radary na vedoucím letadle nepracují a Brown proto posílá McIntyrovi rádiové depeše s prosbou, zda může určit polohu svého letadla. Ten podle původních údajů o rychlosti a síle větru usuzuje, že se odchýlili asi 50 mil (80 kilometrů) jižně od kurzu, za přesnost ovšem neručí. Mezitím začne znovu fungovat radar a Brown konečně hlásí, že našel cíl. Rozmyslí si to i rozmarné počasí. Ještě než létající pevnosti shodí svůj náklad, mraky se rozestupují.
„Všichni, kdo jsme se vrátili na základnu, jsme si mysleli, že jsme skutečně nalétávali na Drážďany," doplňuje McIntyre.
V okamžiku, kdy dostávají do ruky ponáletové fotografie, ale vidí svoji chybu:
„Skutečně jsme se nacházeli asi padesát mil jižně od kurzu. Radar, jakmile začal znovu fungovat, patrně zachytil Plzeň a Prahu místo Saské Kamenice a Drážďan, které se nacházejí v relativně stejné pozici." Podle výpovědi Nunzia Addabba, navigátora dalšího z letounů, ale zřejmě k tragédii nemuselo dojít. „Vím určitě, že vítr mohl mít rychlost kolem 100 mil za hodinu (160 kilometrů za hodinu)," tvrdí přesvědčivě.
Přesný výpočet zapadl
„Také jsem si myslel, že se nacházíme mimo stanovený kurz. Bohužel, nebyli jsme vedoucím letadlem, takže jsme museli uposlechnout rozkazu -Následuj vedoucího-." Addabbovi se skutečně podaří vypočítat polohu a předat ji vedoucímu letadlu, k opravě kurzu ale nedojde. „Netuším, zda jsem byl jediným navigátorem, který hlásil navigační chybu. Ale co vím naprosto přesně, je to, že nikdo z velících důstojníků mi nepoděkoval za to, že jsem měl pravdu," dodává zklamaně.
Kdyby velitelé 398. bombardovací skupiny vzali v úvahu zprávy navigátorů o odklonu z kurzu, k bombardování Prahy nejspíš vůbec nemuselo dojít. Na odchylku totiž upozorňoval nejen Addabbo, ale i další navigátor Robert H. Friedman. I on požádal pilota svého letounu, aby poslal posádce vedoucího bombardéru hlášení o chybě. Jako odpověď ale dostal zprávu, že je prý sám „šílenější než peklo". Situaci bohužel nahrávala nejednotnost velitelů bombardovací skupiny a sebestřednost jednoho z nich, podplukovníka Louise P. Ensigna, který byl zřejmě přesvědčen o své naprosté neomylnosti.
Náhoda, nebo záměr?
Přestože americká oficiální místa několikrát vyjádřila politování nad útokem, nepodařilo se prokázat, zda byl nálet proveden nedopatřením (kvůli špatné viditelnosti a poruše na radiolokátoru hlavního navigátora letecké formace) nebo na přímý rozkaz. Někteří historici naznačují, že Praha mohla sloužit jako náhradní cíl útoku v okamžiku, kdy už další bombardování zničených Drážďan postrádalo smysl. Jiní oponují, že Praha byla Američany vnímána jako okupované spojenecké město, a tedy nepřicházelo v úvahu záměrně bombardovat její obydlené části.
Výstava o náletu na Prahu 14. února 1945
Pamětní deska v Apolinářské ulici
Ostatní nálety
Praha se během války stala cílem spojeneckého bombardování několikrát. 15. listopadu 1944 zaútočila dvě letadla na městskou elektrárnu v Holešovicích. 25. března 1945 došlo k útoku na strategické cíle v Libni, Kbelích a Vysočanech. Při tomto útoku bylo usmrceno 235 osob a dalších 417 bylo zraněno. Objevují se spekulace o tom, že bombardování mělo zmařit výrobu zařízení pro německou atomovou bombu (cyklotronu), které se vyrábělo v pražské firmě Marconi Radioslavia ve Vysočanech.
Na dnešním území Prahy zaútočily několikrát americké stíhací letouny (tzv. hloubkaři) na lokomotivy a v jednom případě na kolonu německých uprchlíků: 3. března, 1., 18., 25. a 30. dubna 1945.
Během Pražského povstání v květnu 1945 došlo rovněž k několika útokům ze strany německého letectva namířeným například proti budově Českého rozhlasu na Schwerinově (dnes Vinohradské) třídě. Budova Českého rozhlasu byla tímto bombardováním dosti těžce poškozena a povstalecké vysílání muselo být kvůli tomu přemístěno jinam.
Bombardování části Prahy 25. března 1945
Příběhy
Pohřbeni zaživa
Na tehdejší Schwerinově (dnes Vinohradské) třídě č. 1254 sídlila proslulá pražská výrobna uzenin Emanuela Macešky. Ani tento dům během náletu nemine puma. „Později se po Praze povídalo o tom, jak starý pan uzenář Maceška trůnil zrovna na záchodě a najednou kouká, že vidí přímo na ulici, protože zeď od záchodu zmizela," líčí další z pamětníků Jiří Žaloudek historky, které se šířily městem. Jisté je, že lidé z tohoto domu, kteří se běželi schovat do krytu ve druhém, hlubším sklepení, měli obrovskou smůlu. Nálet sice přežili, ale nikdy už se nedostali ven ze sutin. Jejich kostry byly objeveny až při rekonstrukci domu v roce 1970.
Drama na operačním sále
Známý neurochirurg Bohuslav Niederle (1907 — 2000) v době náletu na Prahu právě operuje pacientovi mozkový nádor v nemocnici u Karlova náměstí. Utíkat do krytu nemá cenu. Než dojde k prvnímu výbuchu, stihne ještě zakrýt otevřený mozek rouškou. Když se po náletu operační tým vzpamatuje, vidí, že venkovní stěna a strop nemocniční budovy chybí. Velké kusy zdi a kameny ale naštěstí padaly vedle, všichni jsou „jenom" pokryti šedivou vrstvou suti. Sotva skončí letecký poplach, snaží se zjistit, co se stalo s operovaným panem Hruškou. Když se ho ptají, jak se cítí, odpovídá: „To byla bouchanda, co!" Operaci totiž prováděli v lokální anestezii při vědomí. „Odstranili jsme roušky a zjistili, že sice zachytily hrubé nečistoty, ale že drobný prach pokrývá otevřený mozek. Fyziologickým roztokem a Rivanolem jsme mozek opakovaně vypláchli, a teprve když se nám zdálo, že je dostatečně čistý, jsme mozkové pleny bez zadrénování zašili a operaci ukončili," líčí neuvěřitelné zážitky Niederle. Pan Hruška kupodivu přežil.
Poznámka:
Oficiální stránky 398. bombardovací skupiny, operační hlášení ze 14. února 1945.
Zdroj: History revue, 7/2011, Wikipedia
Ohodnoťte příspěvek 0 0
Přidat.eu
Přidat RSS
Fotogalerie
8. srpna 2011, 14:45Komentáře
poskozeni budovy cs.rozhlasu (jarda - Mail - WWW) Vloženo 16.02.2012, 11:54:17
Studio se premistilo do budovy kostela cs.cirkve husitske,vysilalo se ze Strasnic
poskozeni budovy cs.rozhlasu (jarda - Mail - WWW) Vloženo 16.02.2012, 11:53:21
Studio se premistilo do budovy kostela cs.cirkve husitske,vysilalo se ze Strasnic
poskozeni budovy cs.rozhlasu (jarda - Mail - WWW) Vloženo 16.02.2012, 11:51:57
Studio se premistilo do budovy kostela cs.cirkve husitske,vysilalo se ze Strasnic
cs.rozhlas 1945 (jarda - Mail - WWW) Vloženo 09.12.2011, 12:00:47
Pri nemeckem bombardovani cs.rozhlasu na Vinohradech v kvetnu 1945 pry byly poskozeny i budovy na Vaclavsken namesti,na pr.tam,co dnes stoji Dum potravin.Tak jsem to slysel jako maly prazsky skolak nekolik let po valce
cs.rozhlas 1945 (jarda - Mail - WWW) Vloženo 09.12.2011, 11:59:53
Pri nemeckem bombardovani cs.rozhlasu na Vinohradech v kvetnu 1945 pry byly poskozeny i budovy na Vaclavsken namesti,na pr.tam,co dnes stoji Dum potravin.Tak jsem to slysel jako maly prazsky skolak nekolik let po valce
Přidání komentáře...