ECHOOO

Středa, 10.08.2011

Yerushalaim Shel Zahav - Shema, Yisrael!

Tato píseň je po Hatikvě považována za druhou, neoficiální, hymnu Izraele. Pojednává o touze Židů vrátit se zpátky do Jeruzaléma.

„Jeruzaléme ze zlata, z mědi a záře tajemství, pohleď – i já jsem jeden z tónů všech písní tvých.“

Autorkou této nádherné písně je izraelská skladatelka a textařka Naomi Shemer. Biografii této úžasné ženy si můžete přečíst na Wikipedii.

Více informací je dostupných na anglické Wikipedii.

Tahle píseň má velmi zajímavou a pohnutou historii. Naomi v roce 1966 slíbila, že napíše píseň o Jeruzalému pro rádio Kol Jisrael (Hlas Izraele). Práci na písni ale stále odkládala, dokonce si vytyčila vědomé úsilí o vytvoření nové písně, ale bez úspěchu.

Naomi Shemer Jeruzalém byl pro ni tak osobní záležitostí, že se obávala, že vytvořit píseň o tomto milovaném městě je nad její síly a schopnosti. V Jeruzalémě dokončila hudební akademii. V tomto městě také porodila dceru. Každé léto trávila ve městě čas se svými přáteli. Cestovala sem každoročně za inspirací. Psala se zima roku 1967. Do toho zavolal její přítel, hudební skladatel a dirigent, Gil Aldema, že by její píseň o Jeruzalému, kterou měla vytvořit společně s dalšími čtyřmi kolegy (skladateli a textaři), rádi zařadili do nesoutěžní části programu blížícího se hudebního festivalu. Ten se měl konat v květnu 1967 a Naomina píseň měla mít premiéru na Den nezávislosti (14. května). Aldema byl producentem festivalu a hledal v archivu Kol Jisrael vhodnou píseň o Jeruzalému. Našel sice půl tuctu písní napsaných izraelskými básníky a autory od přelomu století, ale ty neodpovídaly jeho představám. Žádná totiž nebyla vytvořena po vzniku státu Izrael a tak se nezmiňovala o tom, že město bylo rozděleno a že se Židé nemohli přiblížit k Západní zdi (Zeď nářků). Naomi, která se nikdy předtím žádného festivalu nezúčastnila, se zděsila. Po dvou měsících se rozhodla, že to vzdá. Zavolala Gilovi a požádala ho, aby ji zprostil toho úkolu: „To je pro mě příliš velké téma. Já prostě nemohu psát o Jeruzalému.“ A Gil, moudrý člověk a učitel, řekl: „Dobře, tak nepiš o Jeruzalému. Zapomeň na to a napiš, co chceš, ale nenechávej nás bez písně pro festival.“ Když položil sluchátko, řekl prý lidem stojícím kolem v jeho kanceláři: „Teď bude psát o Jeruzalému.“ A to se taky stalo. Naomi napsala „Jeruzalém ze zlata“ ještě téže noci. Jako nosné téma použila myšlenku z talmudické legendy o rabi Akivovi, který žil v chudobě v seníku s milovanou manželkou Rachel. Vzpomněla si, jak si rabi vytáhl seno z vlasů a slíbil ženě, že jednoho dne se stane bohatým a koupí jí „Jeruzalém ze zlata“ (tj. klenoty). Tahle fráze zazářila Naomi najednou v její paměti, jak by chtěla říci: „Tady jsem.“ Naomi si uvědomila, že by to byl dobrý základní kámen její písně. Pokud jde o melodii, tady se inspirovala jednou chasidskou melodií a jidiš písní, kterou měl v oblibě její zesnulý otec. Druhý den přinesla píseň do „Hlasu Izraele“. Gil Aldema držel texty v pravé ruce a notový záznam v levé, střídavě se díval na jednu stranu, na druhou a po tvářích se mu koulely slzy... Byl pátek, podivné počasí, vypadalo to, že buď budou vedra, nebo bude pršet. Bylo kolem Purimu nebo právě Purim.

Původní verze postrádala dnešní poslední sloku. Jenže v roce 1967 vypukla tzv. „šestidenní válka“, kdy koalice arabských států (Egypt, Sýrie, Jordánsko, podporovaných armádami Iráku, Saúdské Arábie, Libanonu, Súdánu, Tuniska, Maroka a Alžírska) mobilizovala proti Izraeli a rozmístila na hranicích velmi početné jednotky s jediným cílem – zničit židovský stát. Izrael se nacházel z vojensko-obranného hlediska v beznadějné situaci. Přesto podnikl překvapivý a odvážný protiúder a stal se zázrak. Během těchto šesti dní arabská koalice utrpěla zdrcující porážku – Egypt ztratil Gazu a celý Sinaj, Sýrie Golanské výšiny. A Jordánsko přišlo o Východní Jeruzalém a celý Západní břeh Jordánu. Třetího dne války (7. června 1967) izraelští parašutisté po těžkých bojích vstoupili do Starého města v Jeruzalémě a obsadili Chrámovou horu a tím celý Jeruzalém. Po dvou tisíci letech byl Jeruzalém opět v židovských rukou. Židé se definitivně vrátili domů. A izraelští vojáci slavící vítězství zpívali v srdci Jeruzaléma písničku, kterou si toho roku zamiloval celý národ – „Yerushalaim Shel Zahav“.

Jeruzalém, 7. 6. 1967

Po osvobození jeruzalémského Starého města Naomi Shemer dopsala do své písně poslední sloku: „Tak málokdy a přece zázrak, zeď je zhroucená. Šofar volá na horu chrámu, na trh a k plným cisternám. V jeskyních tisíc sluncí září, až téměř nedýchám. A mohu jít k Mrtvému moři a mohu jít do Jericha.“

Naomi jako první interpretku písně „Jeruzalém ze zlata“ vybrala Shuli Nathan, mladou izraelskou vojačku, ženu s mimořádným hlasem. V armádě byla učitelkou hebrejštiny pro ženy z řad přistěhovalců. Současně zpívala lidové písně. Objevila se v rozhlasovém pořadu, který představovat mladé talenty. Když Naomi Shemer jednou zapnula rádio a uslyšela ji, měla jasno, kdo bude zpívat „Jeruzalém ze zlata“. Shuli Nathan přivedla píseň k úspěchu při vystoupeních před publikem. Shuli Nathan byla první interpretkou písně „Yerushalaim Shel Zahav“ na festivalu v roce 1967.

Ukázka se zpěvačkou Shuli Nathan

Celá píseň

Na zmíněném festivalu, když byla udělena první cena, lidé křičeli, že chtějí „Yerushalaim Shel Zahav“. Náčelník generálního štábu Jicchak Rabin, který byl na festivalu přítomen, si vzal slovo, a řekl, že egyptský prezident Nasir právě deklaroval uzavření úžiny Tiran a spěchal k opuštění budovy. Vojenská situace v Egyptě způsobila značné napětí ve veřejnosti. „Když jsem ale zpívala píseň, napětí se zlomilo a publikum zpívalo refrén se mnou,“ vzpomíná Nathan. O několik dní později armáda začala mobilizovat své rezervy a píseň sloužila k podpoře vojáků. Když vypukla válka a poté byl Jeruzalém osvobozen, „Jeruzalém ze zlata“ se stal okamžitě hymnou vojáků. Televizní producent Yossi Ronen, který v té době hlásil živě zprávy z událostí v Jeruzalému, vzpomíná: „Vzrušení dosáhlo svého vrcholu, rabín Shlomo Goren, vrchní rabín izraelské armády, foukal šofar a recitoval modlitby. Parašutisté propukli ve zpěv Yerushalaim Shel Zahav a já jsem zapomněl na svoji roli objektivního novináře a připojil jsem se k nim ve zpěvu Jeruzalém ze zlata.“

Dnes je píseň považována za národní symbol.

Yom Yerushalayim

Izraelská zpěvačka Ofra Haza a její verze „Yerushalaim Shel Zahav“

Naomi Shemer